Tereza Tůmová | Články / Recenze | 11.08.2014
Jack White je můj nejoblíbenější muzikant. Kdekdo o něm nedávno psal, každej časák, NME, Rolling Stone, MOJO, Full Moon a podobně ho měl na titulce. Málokdo se odvážil nevyladit jí do světle modré „solocareer“ barvy. Žerou mu z ruky všechny jeho fígle a triky.
Jack je každým lícem originál, kecá, kde se dá, a za rohem se chichotá. Principál muzea dětských snů, vydavatelství, nakladatelství, čalounictví, kapelmajstr s vizí daleko přes kopečky támhle v Tennessee.
Taky nejrychleji tančím blues, asi proto jsme kamarádi. Jenže můj favorit je Muddy, zatímco Jacka očaroval Son House, zrovna ten, který naučil všechny kouzla s kytarou Roberta Johnsona. To je potom sebevědomí, na úplně první album pustit cover Stop Breakin' Down, distortion na maximum, jak u Led Zepellínů. Ten se bát nebude. Cover sem, cover tam, Jack si je dává rád. Poťouchle háže songy, tváří se u nich vážně, ale kdo by mu věřil. Ať už I'm Shakin' (Blunderbuss) nebo Three Women na aktuální desce Lazaretto. To určitě, ten se tak třese před ženskejma, ten nám tak bude vykládat o svejch bejvalkách.
Už když Blunderbuss vyšlo, říkali jsme si, sakra, ten skáče mezi žánry, ale pořád to byl starej dobrej kytarovej nářez. S Lazarettem se žene dál, titulní song je zběsilá směsice ve čtyřech minutách. Ale žereme mu to pořád, dokud, jak jsme zvyklí od dob The White Stripes, skřehotá tím svým chraplákem všechnu frustraci a vztek, Jack to nikdy neuměl drtit pozitivně. Letos se, s ukřivděností sobě vlastní, taky zrovna nerozplývá, viz extra temná, extra vyčítavá balada Would You Fight For My Love? Politujte adresáta.
Větší prostor než na sólo debutu dává dámským kolegyním (a úplně pak co se týče koncertů). Ženy jako kolegyně, ženy jako téma, spousta článků popsanejch. Pojďme dál. Je to legrace, Jack rapuje, mrkněte se na That Black Bat Licorice. Zas takovej mazec to není, ale odkaz call-and-response, kterej nám přehraje do mrtě, s přiznanym výsměchem a ironií, to je TEN moment celýho zpropadenýho alba, kdy se konečně mihne něco z pravýho Jacka.
Chtěl nás prvním singlem nachytat na kytary, co na ně tak slyšíme, proto zjara předhodil singl High Ball Stepper, a měl pravdu, srdce konzervativce zaplesá, struny kvílej a drásaj a je to vůbec nejoblíbenější a ani nemusí nic říkat. Za těch 17 let nám toho havraní muzikant napovídal hodně, ale jestli se mu povedlo někdy napsat něco zpola tak dobrýho, aby tím překonal intenzitu původní Death Letter (De Stijl), je otázka. And so I am saying, great job, Mr. White, but, oh well, the sincerity is still missing.
Jack White – Lazaretto (Third Man Records, 2014)
www.jackwhiteiii.com
Live: Jack White (usa)
13. 11. 2014 20:00
Forum Karlín, Praha
Vstupenky v cenách 1290 Kč a 1690 Kč budou v prodeji od 19. září v síti Ticketpro.
www.charmmusic.cz
www.jackwhiteiii.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.