Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 11.04.2016
Tak se nám pomalu kompletují novinková alba „velké thrashové čtyřky“. Zatímco Slayer a Megadeth se snaživě vrací do minulosti a na Metallicu se stále čeká, Anthrax na novince For All Kings posunuli svůj zvuk a od ortodoxního thrashe ukročili k životaschopnějšímu stoner metalu. Svůj domovský žánr však úplně neodhodili, stále je na desce dost skladeb, které thrashovou dravost nezapřou (např. Evil Twin).
Mnohem zajímavější jsou však položky tracklistu, které jsou důkazem probíhající transformace. Úvodní You Gotta Believe, roztažená do epických sedmi a půl minut a uvozená orchestrálním – až filmovým – intrem, začíná ve vysokooktanovém nářezu, aby uprostřed zpomalila a v závěru se vrátila k žánrovým kořenům. Ortodoxní fanoušci Anthrax asi nebudou souhlasit, ale odklon od mladicky nevycválané, testosteronem nabité agresivity směrem k modernějšímu, v jádru klidnějšímu pojetí metalu kapele jenom prospěl. Anthrax nelze upřít schopnost napsat kvalitní skladbu: dovedou pracovat s jejím vnitřním napětím (vyvážená kombinace baladičnosti i nářezu v Blood Eagle Wings), proplétají rytmy a nálady, ale zároveň vědí, kdy přestat - vždy na vrcholu. Deska For All Kings je díky tomu dokonale kompaktní a zároveň hitová. Kupředu ji posouvá také kvalitní produkce, což, přiznejme si, trochu problém starších desek, zejména perfektně nazvučená rytmika a hutný, plný zvuk kytar.
Všechny výše uvedené thrashmetalové legendy se zaklínají tím, že na svých posledních deskách omládly. Ve skutečnosti se to však (zatím) povedlo jen Anthrax. Jejich novinka For All Kings totiž není jen nostalgickou vzpomínkou na nejslavnější období, Anthrax hledí vpřed a nebojí se vstřebávat moderní vlivy. Díky tomu mají šanci oslovit i mladší, klasickým thrashem nepolíbené publikum.
Anthrax - For All Kings (Nuclear Blast, 2016)
www.anthrax.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.