Zelenej | Články / Reporty | 21.03.2013
Od poslední návštěvy (Creepy Teepee 2009) dokončila Oneida triptych Thank Your Parents a přišla s novinkou A List of the Burning Mountains, instrumentálním noisovým albem. Aktuální turné jedou k patnácti letům existence kapely. A B4, ačkoliv jsou jen o rok mladší, zůstávají širší veřejnosti téměř neznámí (viz zmatené dotazy v publiku po jejich setu). S novým albem Lux Oxid se prý přestanou schovávat a vyrazí fanouškům naproti, hudebně i fyzicky (rozuměj koncerty). Dvanáct tracků je směsicí noisu, rocku, diska, generovaných ďábelských hlasů a všeho, co vás napadne. K Oneidě pěkná volba.
Underground klub Chapeau Rouge se pomalu naplnil, k mé smůle spoustou vysokých lidí, a za chvíli bylo možné prožít tlačenku v praxi. B4 na sebe sice nechali čekat, ale budiž jim odpuštěno díky výkonu, který předvedli. Dlouhé instrumentálky se ne každému živě povedou a když čtyři lidi dokážou na několik desítek minut relativně monotónní hudbou udržet pozornost celého klubu, které je nejspíš nezná – pánové, kdo z vás na to má. Jak rychle přišli, tak se zase loučí, hotovo, odškrtnuto, jsme připravení na brooklynský.
Slabší vlna potlesku, na pódiu stojí kytarista Hanoi Jane a přeje s rukou na hrudi nějakému oslavenci pod sebou. Dojmy. První dojmy z Oneidy – nejnormálnější chlápci v celém Chapeau ten večer. To, že se skoro celá pětice už patnáct let schází po práci a experimentuje s hudbou, má moje sympatie. Jak sám Bobby Matador v rozhovoru> pro Full Moon řekl: ,,Oneida je pět komplikovaných, ale oddaných lidí, a naše životy mimo kapelu nás stojí hodně dřiny. Přesto vždycky plánuju další turné, další vystoupení, další desku...“
Oneida okamžitě rozhýbe dav. Hrají písně ze starších alb, Summerland z EP Nice./Splittin’ Peaches proložená novinkou List of the Burning Mountains. Když přijde na řadu nový materiál, jde do tuhého. Samozřejmě je intenzivnější než na desce, chvílemi je rezonance vytažená do takových výšek, že se uklidňuju tím, že Ben Frost mě taky nezabil. To pomáhá. Hanoi Jane znovu párkrát popřeje k narozeninám. Přichází perla večera, Sheets Of Easter z Each One Teach One: ,,You've got to look into the LIGHT LIGHT LIGHT....“
Přijímám sázky, jestli se po tomhle Oneida skácí únavou. Neskáceli. Reakce v publiku jsou zábavné, občas se někdo snaží tancovat, ale záhy to vzdává. Moje reakce není o moc lepší, protože když patnáct minut posloucháte kytarový noise a všichni na pódiu sborově a bez přestání zpívají ,,light light light“, připadá vám psychedelická i prázdná sklenice od piva. Dutému výrazu se těžko ubráníte.
Po hodinovém koncertě za spokojeného potlesku pětice odchází, aby se vrátila a zahrála encore: ,,I guess you want one more? Ok this one is 25 minutes long,“ vtipkuje/děsí Hanoi. ,,We are celebrating our 15 years anniversary, so... this one is old, [it is] from our second? or third album?“ obrátí se Hanoi pro pomoc k „frontmanovi“ Bobbymu. ,,Are you looking at me?“
Já to teda rozseknu, Doin’ Buisness In Japan je ze třetího alba a znamená energické zakončení obzvlášť vhodné k oslavě výročí. Head bangeři v publiku si naposledy zahází hlavou a je konec. Chapeau Rouge opouštím s pocitem, že se něco stalo. A to je dobré.
(Jen jedinou výhradu si neodpustím, wtf směřuje k osvětlovači – proč vždycky v klubech blikaj lidem do ksichtu??!)
Oneida (usa) + B4
19. 3. 2013, Chapeau Rouge, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.