Zelenej | Články / Recenze | 06.06.2014
Solens Arc, čtvrtá deska Kangding Raye, představuje padesát minut hřmoucí krásy rozmanité nátury, od klubového techna po podmořské post-industriální noisové rojení, což podle míry soustředění stačí na prozkoumání hned několika zaprášených mozkových záhybů, případně k prohlédnutí si řady transcendentních scenérií. Pozor, teď není řeč o řadovém kusu vyblitých efektů, nýbrž o albu intenzivní parády.
Hned ze začátku Solens Arc sebejistě sáhne po vibrujících slow beatech v Serendipity March; úvodní track se vyvíjí jako rapsodie a obklopuje posluchače rozloženými melodickými texturami, kombinací zdemolovaného zvuku a německého techna nás pomalu zalévá do husté černé hmoty, černý asfalt a těžké plíce. Tucet skladeb rozdělených do čtyř hudebních úseků, jako trip do sebe zapadajících detailů. Kangding Ray plynule střídá tiché bezvětří s techno smrští o 140 bpm, neúprosné údery v Black Empire s podpovrchovými melodiemi, které se objeví odnikud a stejně se i vypaří. Vše má přirozený vývoj a své místo, bušící ozvěny a temné odéry by obstály i jako odvázanější soundtrack k Pánu prstenů.
Evento je techno s emocemi a silnou atmosférou, probleskující syntetická vlna zvonkohry tu flirtuje s klubovým technem. Holdenovská smyčka v L’envol se vynoří zpod těžké deky několikaminutového techna, po nějaký čas jen ve společnosti dunivého vzdychání syntezátorů. Podruhé se tu deska úplně odmlčí a další skladba Amber Decay začne s čistým štítem. Zaručené potěšení pak plyne z poslední “fáze”, trackem Crystal počínaje - ten má všechny potřebné atributy, aby po něm ambientofilové šli jak vosy po flusu, tedy frostovsky tajemná melodie, rezonance. Těžké beaty, rezonance. Kapky vody, rezonance... Subwoofer vrní monotónními tóny do podlahy a nezbývá než doufat, že sousedi rádi dark ambient techno. Mordor a tak.
Kangding Ray – Solens Arc (Raster-Noton, 2014)
http://www.kangdingray.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.