Jakub Béreš | Články / Recenze | 24.07.2015
V pořadí třetí deska pražské skupiny Luno, které vévodí zpěvačka Ema Brabcová, není klasickou řadovou nahrávkou. Na Close to Silence nalezneme 14 akustických předělávek starších písní a dva bonusy v podobě coverů, Never Let Me Down Again (Depeche Mode) a Vertigo (Roe-Deer, ve kterých zpěvačka dříve působila).
Zatímco v klasické tvorbě Luno se zpěvaččin hlas čas od času schovává za kapelu, v unplugged verzi vyniká na sto procent, téměř jako by se jednalo o sólové album Brabcové a ne materiál celé formace. Jedná se o nahé, uzemněné písně, které zpívá těhotná žena, životní období členů kapely splývá s jejich tvorbou. Jestli se na nahrávku budeme dívat jako na dárek fanouškům před porodem a jedinou možnost, jak odehrát koncert, konceptu nelze nic vytknout.
Ale jiný úhel pohledu tak nadšený není. Šestnáct pomalých písní, které se od originálu mnohdy takřka neliší, představují postavené vedle sebe nekonečnou nudu. Plynou bez jakékoliv známky gradace, jediný náznak akce je ve střídmých úderech do klavíru. Převod do akustické podoby znamená i přechod z indie popu na sladký ženský pop, skladby, které slyšíme na Close to Silence, nalezneme v závěru desky každé popové zpěvačky. Zatímco ale u jiných interpretek vycházejí ploužáky z dramaturgie desky a mají svou váhu, tady působí uspávajícím dojmem už od samého začátku.
Kritika padá na výběr metody, která zastavila progres skupiny a namísto ticha ji přiblížila ke strnulosti. Kdyby Luno některé písně předělali barevněji a postavili je vedle těch akustických, mohli by vytvořit opravdu zajímavé album, které by uneslo i tu hodinu. To se ale nestalo.
Luno – Close to Silence (Indies Scope, 2015)
www.lunomusic.cz/Ema_Brabcova/LUNO.html
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).