Články / Reporty

Kdo je tady kapitán? Scott Kelly

Kdo je tady kapitán? Scott Kelly

David Loch | Články / Reporty | 01.03.2014

Středa byla opět chladným dnem. Večer by se bývala ještě snesla šála, ač prorocké předpovědi slibovaly, že Praha bude mít zas o něco blíže jarní teplotě. Takhle nezbývalo než věřit alespoň programu klubu Pilot, kam zavítal Scott Kelly. Nutno dodávat jeho členství v experimentálních Neurosis? Pro jistotu. Praze předvedl dvoučlennou doprovodnou kapelu Road Home. Cesty domů.

První, kdo se v kokpitu Pilotu objevil, bylo české duo Kall. Napravte, jestli jste Veroniku s Davidem ještě neslyšeli. Odštěpky táborských Nod Nod totiž vzlétly vysoko nad hlavy návštěvníků a black soulem, jak se charakterizují, navrtaly večer hezky zhluboka. Nakřápnutý Veroničin vokál dává vzdáleně vzpomenout PJ Harvey, k tomu Davidovy temné kytarové smyčky, do nichž zčásti nahlíží folková hra s hmatníkem, a máte na české poměry ojedinělou atmosféru. V dubnu plánují vydat kazetu. Kazeťáky v pozoru.

Po lynchovských Kall se na čistě osvětleném pódiu, jako by nebylo třeba světelných přetvářek, objevil Scott Kelly s posádkou Road Home, kterou tvoří Noah Landis (buddy z Neurosis) s kytaristou Gregem Dalem. Kelly je přesně ten typ člověka, který se před vás postaví se svou dlouhou bradkou, a vy víte, kdo je tady kápo, aniž by řekl slovo. Vypadá, že ví, co chce a jak toho dosáhnout. Kdokoli mu jeho plán naruší, oplatí mu ostrým pohledem nebo mlčením. Přesně takhle reagoval na prosbu o skladbu Passage z debutového Spirit Bound Flesh. Prosba však zazněla z úst někoho jiného, než koho se Kelly ptal, proto ji přešel a dál se věnoval programu. Výchovný pohlavek.

Bojové postavení si Kelly držel téměř po celý koncert. Publikum ale vědělo, že potyčky jsou to poslední, co hudebník svým syrovým folkařením sleduje. Mezi skladbami se jeho mohutný hlas z reproduktorů příliš neozýval, výjimkou byla We Burn Through the Night, srdcovka věnovaná rodině. Z posledního alba The Forgive Ghosts in Me zazněla řádka dalších skladeb, mezi nimi nervózní Within It Blood, We Let the Hell Come, The Sun Is Dreaming in the Soul nebo A Spirit Redeemed to the Sun. Ukázkou z nového sedmipalce pak byla Eternal Midnight.

Přečkat celý set bylo v jistých chvílích únavné, především díky pomalému tempu některých písní. Ryzí kusy bez bižuterie ale publikum uhranuly, což se odráželo v hlučných aplausech téměř zaplněného klubu. Kelly si Prahu pochvaloval, údajně ho místní publikum nikdy nezklamalo. A co udělalo pražské publikum na oplátku? Zasmálo se tomu, což Kelly tiše přešel. Něco mi říká, že to tenhle maník myslel upřímně. Rozloučil se coverem Tecumseh Valley od amerického písničkáře Townese Van Zandta, kterému vdechl nový rozměr. Koncert, který možná neoceníte hned na místě, ale roste ve vás jako ozvěna.

Info

Scott Kelly & The Road Home (usa) + Kall
26. 2. 2014, Pilot, Praha

foto © Miloš Potužák

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace