Broněx | Články / Recenze | 08.10.2013
Kdykoli narazím na jméno King Krule, dostavám lehký, ale neodbytný pocit, že mi ujel vlak. King Krule, dříve vystupující jako Zoo Kid, vlastním jménem Archy Marshall... ročník 94. Vzpomínám na jeho vystoupení na předloňském Creepy Teepee. V souvislosti s festivalem není na místě mluvit o hvězdách a headlinerech, ale tenkrát byl Zoo Kid jedním z vrcholů. A v areálu Krýpka se šuškalo něco o tom, že příště ho už nejspíš u nás nikdo nezaplatí, a taky to, že jede turné s mámou, která ho v šestnácti na kontinent samotného nepustila. Teď už si Archy může dát i pivo (a co by asi maminka řekla na to, že si v klipu k Easy Easy balí špeka?), změnil si nick na King Krule, vydal pár dalších EPček a na konci srpna dlouhohrající debut 6 Feet Beneath the Moon. A pořád je o dost mladší než já. Do háje.
Zatímco nejstarší nahrávky pořízené v dětském pokoji ještě pod nickem Zoo Kid charakterizovala hlavně vybrnkávaná kytara, vzdušná a tenká jako pavučina, později začal Archy do svých písní přidávat i elektroniku a dubstepové prvky. Teprve teď je ale jeho hřištěm velké studio a zvuk jako by se rozlétl opravdu naplno a doširoka, 6 Feet Beneath the Moon je jako celek nádherně bohaté album. Lehké kytarové melodie jsou pořád výrazné, přibyly ale melancholické akordy starých analogových kláves, vzdálená echa, klasické bicí se střídají s elektronickými podklady, které jsou většinou oblačně zasněné, občas tepou s hiphopovou přímostí.
A i když je lo-fi přístup často zajímavější než vyšperkované produkce, těmhle písním velký zvuk sluší, což je znát hlavně u věcí, které se už objevily na starších demáčích – na 6 Feet Beneath the Moon se dostala třeba i Out Getting Ribs, příjemná introvertní skladba s kolíbavým vybrnkáváním a naříkavým polohlasným zpěvem.
Zvláštní vokál s tím nejbritštějším akcentem, jaký si lze představit, je tím, čím vás King Krule spolehlivě dostane – nadrzlý hlas rozprostřený od polohlasného mumlání přes klidné vyprávění až po přitlumený křik nebo jakési rozervané lkaní. A celkový výraz se nakonec pohybuje někde mezi kytarovkou té nejlepší britské tradice, odlehčeným dubstepem, hip hopem... a nakonec se z toho všeho vystupuje jakýsi zvláštní jazz. Co?
Spousta písní jsou potenciální hitovky – v tom nejlepším slova smyslu. Jako celek deska možná míří do mnoha směrů, jako ničím nebržděné volné myšlenky poletující hlavou v líném nedělním odpoledni, kdy člověk cítí lehkost širokého rozletu, ale na druhou stranu ví, že ve stejném duchu by to jen těžko mohlo pokračovat donekonečna. Jako kdyby Archy pořád ještě tak trochu zkoušel všechny možnosti a cesty, kterými by se vlastně chtěl ubírat.
Těžko říct, kam se King Krule může posunout, jasné jsou minimálně dvě věci. Zaprvé si troufám tvrdit, že o Archym Marshallovi ještě mnohokrát uslyšíme. A zadruhé, on bude pořád mladší než já. Do háje.
King Krule - 6 Feet Beneath the Moon (XL Recordings, 2013)
http://kingkrule.co.uk
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).