Články / Reporty

Kolik flanelu a piv? Red Fang a nejsyrovější metal roku

Kolik flanelu a piv? Red Fang a nejsyrovější metal roku

woko | Články / Reporty | 12.02.2014

Ve čtvrtek 6. února to bylo o tom, kolik flanelu a piv berete jako adekvátní množství. Buďto vám to bylo jedno a šli jste do Lucerna Music Baru na Skindred anebo jste zlomili plechovku v půli, vypili ji na ex a šli do Futura na Red Fang. A zažili tak zatím asi nejsyrovější klubový metal v tomhle roce.

Všem fanouškům High on Fire muselo srdce plesat z první zámořské návštěvy, protože jestli Lord Dying nezní, jako kdyby Matt Pike brousil v doom metalu, tak nevím. Čtveřice touruje od vydání svého debutu Summon the Faithless a za tu dobu se skvěle sehrála, zněla naprosto fantasticky. Jejich hudba ale postrádá jistý “odpich”, takže i když sklízeli uznalý potlesk, během setu se to před pódiem příliš nehýbalo. Všichni spíš konzervovali energii na pozdější hodiny. Kapela si z toho moc nedělala a já si občas musel připomínat, že Lord Dying jsou teprve první akt večera, protože hráli bez okolků, jako by jim to tam patřilo.

Po krátké pauze na čůrání a kelímky s pivem jsem se ocitl na konci sedmdesátých let. The Shrine vypadají jako ty nejpřísnější metalové máničky z dob, kdy se do kytar řezalo jako do hippíků. A nejlepší na tom všem je, že oni tak i hrají. Vemte to nejlepší z klasického rocku à la AC/DC, hrajte to jako ten nejzuřivější thrash, zavažte si šátek kolem hlavy a jezděte na skatu po památkách. Jestli na Lord Dying někdo jen přikyvoval, při The Shrine nezůstala žádná hlava v klidu a žádná ruka připažená. Na internetech psali, že tahle kapela se musí vidět, protože nikdy nikdo neví, kdy konečně tou hroznou energií na pódiu imploduje. Podle mě ve čtvrtek implodovala a jsem rád, že jsem u toho byl.

Hlavní hvězdy večera si nemohly přát rozehřátější dav. Kdo mohl, odnesl do šatny veškeré cennosti, protože před pódiem to vypadalo na tanec. Red Fang vědí, jak rozjet to správné dřevorubecké peklo, a s první ověřenou Hank Is Dead začalo oťukávání s publikem. Během třiceti vteřin bylo vepředu jak ve finské sauně, ale nikoho to nezastavilo. Naopak. V životě jsem neviděl tolik lidí najednou crowdsurfovat. Nebo se o to alespoň snažit. Propříště bych ale poprosil pána bez trika a s pupkem, ať si radši užije koncert v klidu, díky moc. Kapela vůbec nezpomalovala a ověřené fláky střídaly novinky z Whales and Leeches. Při vypalovačkách Crowns in Swine a Blood Like Cream se zdálo, že všem dochází dech, ale to by nebyl stoner metal, aby mezi lidi v největších breacích někdo upoceně nevpadl a nerozpoutal další kolo strkání. “You must be the loudest fucking crowd we’ve ever played to.” Sladké nesmysly do našich uší znamenaly rovnou tři přídavky, legendární Prehistoric Dog pak byla nejflanelovější třešničkou na dortu za celým večerem.

Dlouhou dobu jsem nebyl na tak kompletním koncertě jako onen čtvrtek. Všechna tři jména předvedla skvělou show, publikum odpovídalo, co síly stačily, a atmosféra nemohla být příhodnější dřevorubeckému metalu. Kdo jste nebyli, nesmutněte, Red Fang můžete letos chytit na Brutal Assault. A rozhodně byste je chytit měli.

Info

Red Fang (usa) + Lord Dying (usa) + The Shrine (usa)
6. 2. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Matěj Hošek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace