Adam Aubrecht | Články / Recenze | 19.02.2022
Kniha nizozemské spisovatelky, výtvarnice, filozofky a písničkářky Evy Meijerové nazvaná Ptačí domek nabízí intimní příběh Len Howardové. Houslistky, která se rozhodla svou kariéru v londýnském orchestru vyměnit za osamocený život na anglickém venkově, kde pracovala jako amatérská bioložka až do konce svého života. Ptačí domek je částečně založený na reálných událostech, autorka se inspirovala skutečnou osobou.
Román má podobné charakteristiky jako hlavní postava: líčení života je citlivé až přecitlivělé, neobvyklé svým ponorem do nitra hrdinky, díky čemuž je čím dál více rezignováno na okolní dění. Proudy myšlenek Len Howardové mají rozličné zákruty, avšak alespoň jemný pramen se vždy stáčí ke zkoumání a pozorování ptáků. Tento zájem nabývá na síle a stává se smyslem života. Howardová postupně opouští vše ostatní, díky rozhodnutí žít v ústraní je stále méně konfrontována se světem okolo. Kniha nám předestírá obdivuhodný žebříček hodnot hlavní hrdinky, která nepřestává fascinovat svým osudem. Lze ovšem takový život považovat za naplněný?
Blízkost k popisované osobě je zjevná již z letmého pohledu na život Evy Meijerové. Kromě toho, že se s dílem Howardové seznámila již během vysokoškolského studia, má autorka k ptačí říši také velmi blízko. Její dizertační práce se zabývala podobnou tématikou, založila nizozemskou odnož organizace Minding Animals a taky vydala publikaci Řeč zvířat. Podobně zkoumá „řeč“ života Len Howardové, což je zjevné nejen z pozoruhodného množství informací o ní, ale i z citlivosti, s jakou Meijerová k tématu přistupuje.
Příběh Len Howardové není popisován, je prožíván. Emoce prosté patosu jsou vetknuty do všedních dní výjimečné ženy, jejíž touha věnovat se své vášni určila způsob jejího života. Autorka netvoří biografii ani mnohovrstevnatý román, její práce připomíná svazek úvah, k čemuž napomáhá použití ich formy. Ptačí domek není knihou, která by lákala velkým množstvím zvratů, její hodnota tkví jinde. Ve zkoumání možností, jak nazírat na život. Třeba z ptačí perspektivy.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.