Články / Reporty

Marissa Nadler V (temném) lese

Marissa Nadler V (temném) lese

Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 01.05.2014

Že to nebude žádné veselé skotačení, mohla naznačit už pozvánka pořadatelů Scrape Sound: americká gotika, epické jižanské příběhy, inspirace Poem, bílá pleť a havraní vlasy. Marissa Nadler je přirovnávána k Patti Smith, Joni Mitchell nebo Kate Bush. Křehkost a temnota jsou dvě slova, která její projev vystihují nejvíce. Pokud jste nebyli v podobném rozpoložení, mohl se pro vás koncert stát poměrně velkou, i když dokonale odvedenou nudou.

Předkapela Death Vessel byla stejně jako Marissa Nadler v Praze poprvé. A podobně jsou i oni ve světě známí a uznávaní a v Čechách o nich slyšelo jen pár nadšenců z alternativní scény. O půl deváté, kdy koncert začínal, bylo Café V lese už solidně zaplněno. Nedivila bych se, kdyby stejně jako já bylo pár lidí zmateno, jestli Marissa Nadler nezačala hrát dřív, ale když jste se prodrali do předních řad, zjistili jste, že u mikrofonu stojí dlouhovlasý indián. Joel Thibodeau má velmi jemný a ženský hlas, který dodává jeho písním něžnou lyriku. Společně s doprovodnou kapelou jsou označováni za neotradicionální folkové bardy a ne neprávem. Jejich vystoupení bylo osvěžujícím závanem amerického folku, který je tak často českou mainstreamovou společností zatracován.

Marissa Nadler vystoupila se dvěma spoluhráčkami – Ninou na housle a Janelle na cello a klávesy. Tři krásné talentované nymfy svými tóny uhranuly všechny přítomné. Alespoň tak to bylo první půlku koncertu. Poté se dostavila lehká ospalost a nuda – smutek a bolest nikoho nebaví dlouho. Koncert Marissy Nadler stejně tak jako poslech jejích alb je totiž poměrně náročným aktem. Řeklo by se – holka s kytarou, která zpívá smutný písničky. Ale při pozorném poslechu ucítíte spodní proud netušených hloubek, které vás mohou stáhnout pěkně hluboko do černých vod šílenství. I ti, co si na svých bolestech zakládají a staví na nich život, takový smutek beze špetky cynismu nevydrží dlouho.

Nicméně koncert Marissy Nadler byl zážitkem. Zpěvačka odehrála téměř celé album July (2014), mezi jednotlivými písněmi zůstávala tichá a soustředěná na svou kytaru. Občas se lehce usmála, občas si setřela slzu, ostatně její skladby jsou často autobiografické, takže prožívat si znovu a znovu temné dny asi není zrovna procházka růžovou zahradou. U některých písní znatelně chyběly bicí, rytmická část, kterou Marissa často nahrazovala výrazným podupáváním si do taktu. Na druhou stranu by se tak ovšem narušila úloha smyčců a strun, a to by zas byla škoda. Postupně Nina i Janelle složily své nástroje a prostor přenechaly dlouhým sólovým písním Marissy s kytarou. V tu chvíli jste se mohli soustředit jen na její nádherný procítěný hlas a dokonalou hru na nástroj.

Publikum v Café V lese naštěstí vědělo, co je čeká. Proto následoval dlouhý potlesk a obdivné výkřiky. Že se ale nejedná o songy, které by sedly každému, netřeba dodávat. Někdy se prostě nechceme nechat strhnout smutkem a místo čtení Poea v zatemnělé místnosti si jdeme dát zcela neintelektuálně jedno na sluncem zalitou zahrádku.

Info

Marissa Nadler (usa) + Death Vessel
29. 4. 2014, Café V lese, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace