ScreamJay | Články / Recenze | 06.12.2016
Prý jestli se nechci seznámit s Marissou, a tak jsem zašel na bezkofeinový kafe a tácek máslových sušenek. Pak si sedla na zápraží na chatrnou houpačku a začala si brnkat co pár strun, vypadala u toho hrozně sklíčeně, nechtěl jsem rušit. Jako by to bylo dneska, tehdy třetí řadovka Songs III: Bird on the Water a uhrančivá podmanivost skladby Feathers. Skoro jako zpověď, a i když se mi všechno okolo vykouřilo z hlavy, odkaz zůstal. Možná i proto jsem se těšil na náš letošní dialog. Nazvala ho hřejivě July.
Ani tentokrát přitom hudbou nehřeje, maximálně jako objetí z povinnosti. Marissa Nadler zůstala přesně tím, co si představíte pod souslovím zasněná písničkářka. Slowcore folková akustika, nádech dream popu a křehký, přesto naléhavý zpěv. Hudba, do které se nemusíte zakousnout, abyste zjistili, jak chutná – stačí přivonět.
Když se mi July přehrála snad po sedmé, pořád jsem nemohl přijít na to, proč si ji nedokážu uvolněně prožít. Na poosmé mi došlo, že je svázána jednotvárností. Možná daň výrazové intimity, možná očekávání silnějšího ústředního motivu, který by mě sice nevyrval ze snu, jen oživil senzačním hudebním déjà vu, co se usadí v podvědomí. Je tu příjemně bluesový feeling kytar ve Was It a Dream, je tu hořkosladká podbízivost Anyone Else, jenže já nevím – třeba jsem jen zbytečně náročný? Když ale za deskou stojí producent Randall Dunn (Black Mountain) a mezi hosty, mimo jiných, Steve Moore (Earth), skromnost není na místě.
Marissa se nebojí sdílet silné emoce, jen protentokrát vsází víc na jistotu než experiment, na výraz celku před dílčím charakterem skladeb. Jedna z mála jednou z mnoha. July si drží autentickou tvář, ale v nitru mohla být ještě silnější a naléhavější. A vy to z ní vycítíte.
Text vyšel v magazínu Full Moon #34.
Marissa Nadler - July (Sacred Bones, 2014)
www.marissanadler.com
Live:
Marissa Nadler (usa)
14. 12. 2016 20:30
MeetFactory, Praha
www.marissanadler.com
www.facebook.com/events/340153283042725
foto © Derrick Belcham
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.