Články / Recenze

Mikal Cronin a jeho nové role

Mikal Cronin a jeho nové role

Jakub Hudák | Články / Recenze | 24.06.2013

Nové album Mikala Cronina je popovější a hudebně i instrumentálně rozmanitější. Dokazuje pokračující odklon od tvorby kalifornského Ty Segalla, jehož kapela pro Cronina znamenala nejen určitý zvukový návyk, ale také roli, kterou musel jako Segallova pravá ruka sehrát. Změna je nejpatrnější v porovnání s dva roky starým Croninovým debutem, kde už sice bylo víc akustických kytar, než kolik kolem sebe Ty Segall najednou snese, ale pořád si zachovával garážovou kadenci a prostotu. Oproti tomu MCII už na riffech nestaví.

Fanoušci si občas neradi přiznávají, že toho jejich oblíbenci vědí o hudbě víc, než kolik jsou ochotni dát najevo. Studium obratů septakordů a harmonických rezolucí prostě nepatří k uznávanému obrazu nihilistických rockových hvězd. MCII dokazuje, že Mikal Cronin si své hudební vzdělání doplnil. První vteřiny alba ohlašuje rychlá klavírní melodie (Weight), což by se dřív rozhodně nestalo, ale Cronin na své kořeny nezapomíná – nevydrží to ani celou minutu a nastupuje fuzz (jakkoliv jemný a nenápadný). Během druhé písně (Shout It Out) se může zdát, že zkreslené kytary už tu zůstaly jen jako podtržení dynamiky slok a refrénů; abychom poznali, že skončilo akustické vybrnkávání. A hned další skladba (Am I Wrong) jako by vysvětlovala, že to tak není: ostřejší nástup zábavně kontrastuje s devadesátkovými, stydlivě alt-rockovými vokály a bluesovou klavírní etudu záhy maskuje typicky krátkým kytarovým sólem. Co ale nikdo nezamaskuje, jsou housle v Peace of Mind. Skladba sice nepatří mezi Croninovy nejlepší, ale oceňuji odvahu, s jakou posluchačům servíruje ryze westernový zvuk bez motorkářského kovbojství, které jsme si zvykli s garážovými kapelami spojovat.

Za zmínku ještě stojí See It My Way, která na albu poněkud vyčnívá, protože působí jako něco ze společné tvorby se Segallem, anebo Turn Away, kde jsou v druhé půlce hodně slyšet Radiohead. Naopak za absolutní průměr alba lze považovat I'm Done Running from You – na desce nepřebývá, ale po hudební stránce ji nijak nerozvíjí.

Na závěr zazní ještě Piano Mantra: pomalá klavírní skladba, jako od Jona McKiela, kde se časem přidají i housle, aby vše protla nečekaně tvrdě zkreslená kytara. Celé album vyvolává otázku, jestli už má Cronin skutečně po krk toho fuzz-psych-rockového, drsňáckého zvuku, protože to nesedí k jeho osobnosti, která má blíž k něčemu jako Piano Mantra; anebo jestli je za tím snaha odlišit se od Segalla, jemuž bývá připisována zásluha za většinu jejich společné tvorby. Debut z roku 2011 byl deklarací nezávislosti – nyní se Cronin vymaňuje ze své minulosti.

Info

Mikal Cronin – MCII (Merge, 2013)
www.mikalcronin.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace