Jakub Šponer | Články / Recenze | 23.12.2015
Jestli jste kdy něco milovali na tvorbě Ty Segall, musel to být způsob, s jakým kalifornská trojice k hudbě přistupuje. Způsob neurvalý a divoký, bez jakýchkoliv skrupulí a s maximální dávkou syrovosti jim vlastní, která je slyšitelná na každém albu, na každé nahrávce.
Stejný přístup si uchovali i na devítiskladbovém EP Ty Rex II, kterému předcházela stejnojmenná nahrávka z roku 2011. Novinka se tak skládá ze staršího materiálu, který byl obohacen o dva další covery, a tak lze z hlediska stopáže k novému EP přistupovat jako k „plnohodnotnému“ albu.
Od Ty Rex II dostanete přesně to, co čekáte. Ty Segall se s covery nijak zásadně nemažou, prakticky celé EP funguje na principu „vezmeme Bolanův song, zvuk přebuříme do těch nejgarážovějších poloh, přidáme nehorázně ostrou kejtru, jako když řeže pila, a pokud možno si do toho všeho bezhlavě zaječíme“. Ty Segall k Bolanově tvorbě přistoupili zkrátka tak, jako by šlo o jejich vlastní tvorbu.
Nemusím připomínat, že T Rex je na rockovém poli zaslouženou legendou. S veškerou úctou k němu však musím přiznat, že Ty Segall každou z Bolanových písniček posunuli o úroveň výše. Tam, kde byl Bolan místy fádní a na dnešní poměry s prominutím kapánek nudný, jsou Ty Segall nekompromisní, zábavní a utržení ze řetězu. Jestli se teď chytáte za hlavu a obviňujete mě z kacířství, pusťte si 20th Century Boy. Jestli vám neprasknou ušní bubínky a nevypadnou oči z důlků, pochopíte, o čem mluvím. I když se Ty Segall vyhnuli některým Bolanovým hitům (osobně postrádám nejmilovanější Jeepster), je výběr skladeb solidním průřezem tím lepším, co Marc Bolan za život vydal.
Je vždy trochu problematické hodnotit album cover verzí, zvláště v případě, kdy se kapela nedopustí téměř žádných úprav původních předloh a nahraje songy v takřka identické podobě. V takových případech se ale ukáže její osobitost a duch, něco navíc, přidaná hodnota, kterou magie mezi jednotlivými členy kapely produkuje. Ty Segall na Ty Rex II magií oplývají, a kdyby Marc Bolan ještě žil, jsem si jistý, že by se mnou souhlasil.
Ty Segall – Ty Rex II EP (Goner Records, 2015)
www.ty-segall.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.