Články / Reporty

Muzikanti mezi diváky, ráno v penziónu, v hospodách… (Garana)

Muzikanti mezi diváky, ráno v penziónu, v hospodách… (Garana)

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 19.07.2013

Po dvou dnech na festivale v Garaně už cítím, že jsem v tom zase až po uši. I přes to, že je návštěvníků několik tisíc, má festival rodinnou atmosféru (a nejen proto, že ji převážně organizuje jedna rodina). Muzikanty potkáváte mezi diváky, ráno v penziónu, po hospodách… Vládne dobrá nálada a pocit sounáležitosti. Oproti loňskému ročníku se uklidnila i ochranka, fotografy nechávají fotit prvních 15 minut a jsou zdvořilejší. A zlepšila se i úroveň záchodů. Platí se za ně sice půl lei (dobrovolně), ale každé ráno nastoupí úklidová četa a toaletní papír nedochází.

Samostatnou kapitolou jsou stánky s jídlem, nečekejte ale klobásu a pivo. Rumuni rádi jedí a festival je příležitostí, jak si vydělat. Rumunská kuchyně je rozhodně velmi chutná a stojí za vyzkoušení.

V sobotu přijíždí na festival asi nejvíce lidí. Auta parkují všude, stanů přibylo a před vstupem se tvoří fronta. Prý se letos prodalo přes 10 tisíc vstupenek.

Sobotní dopoledne je tradičně koncert v kostele v Brebu Nou. Kostel je evangelický, vyznačuje se skvělou akustikou a koncerty v něm mají komorní atmosféru. Dneska v něm měl recitál významný rumunský saxofonista Nicolas Simion a kytarista Sorin Romanescu. Jejich koncert taky patřil k nejsilnějším zážitkům, zejména v okamžiku, kdy Simion usedl za varhany na kůru a Romanescu zůstal před oltářem.

V sobotu bylo na programu pět kapel. Začínal izraelský kvartet saxofonisty Petera Wertheimera. Bělovlasého bohéma doprovázeli muzikanti z Tel Avivu a každý se předvedl v povedených sólech, které nadšené publikum ocenilo několik minut trvajícím potleskem. Další byl polský pianista Pawel Kaczmarczyk a jeho Audiofeeling Band. Pokud někdo očekával uklidnění a meditativní hru na piáno, musel být zklamán. Pawel Kacmarczyk je uragán, který se přehnal přes garanské publikum a piáno málem rozsekal na cucky. Odnesl to jeden mikrofon a nebohý zvukař. Divoká jízda.

Do funkových vod zamířilo litevské seskupení kolem pianisty Daniuse Pulauskase. Kapela disponuje skvělou dechovou sekcí a inspiraci pro svoji tvorbu hledá v přírodě, jedna jejich balada byla doprovázena ptačími samply. Největším překvapením sobotní noci bylo komorní sólové vystoupení Buggeho Weseltofta. Ten je sice v Garaně pečený vařený, ale pokaždé dokáže překvapit. Stačilo zavřít oči, a i přes noční chlad se dostat do jiné dimenze. Jeho Moon River mám v uších doteď. Poslední kapela hrála už v neděli brzy ráno, někdy ve dvě hodiny mělo před pořád ještě početným publikem premiéru trio In the Country. A o hodinu a půl později norské melancholie jim Garana aplaudovala ve stoje.

V neděli ubylo lidí, ale ti, co zůstali, nelitovali. Zahajovali rumunští JazzyBit z hudební školy v Temešváru, měli hammondky a spoustu energie. Po nich se objevily staré známé tváře Nicolase Simiona a Sorina Romanescu, které doprovázel bubeník Eugen Gondi. Balkánské melodie nebo Béla Bartók v jazzovém kabátě zněli přesvědčivě, a i když to nebyl tak silný zážitek jako v kostele, Rumuni své muzikanty dokázali ocenit. A nejen oni. Bugge Wesseltoft hrál i v neděli a dokázal, že je muž dvou tváří. Tu klidnou ukázal v sobotu při sólovém recitálu, tu divokou si schoval na neděli. Monotónní elektroniku občas prořízl zvuk saxofonu a jednotvárná směs spolehlivě vyčistila hlavu. A roztančila diváky.

To nejlepší na konec. Na švédského bubeníka Magnuse Öströma jsem se těšila asi nejvíc. Dřív hrával s Esbjörn Svensson Triem (aka EST) a furt je dobrý. Odkaz EST je v jeho hudbě pořád přítomný, ale dokáže znít až rockově přímočaře. Nezklamal a jeho koncert jsem si vychutnala do posledního úderu.

Pak už nastal čas odjezdu. Domů. Do Čech. Do Prahy. Nezbývá než: Mulţumesc mult a La revedere, Garana. Příští rok se vrátím.

Info

Garana Jazz Festival
13. – 14. 7. 2013, Garana (ro)
www.garana-jazz.ro

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace