Články / Reporty

OFF Festival: Tyvole, doufám, že tu konzervu máš jen jednu

OFF Festival: Tyvole, doufám, že tu konzervu máš jen jednu

redakce | Články / Reporty | 11.08.2014

OFF Festival v polských Katovicích je z těch, o kterých se říká: Takový u nás nemáme… Jak se to vezme, ale to, co u nás nemáme, je režim občanský i festivalový, těch specifik je daleko více, než byste možná čekali. Čechů tam jezdí požehnaně a to je dobře, vidět na jednom místě The Jesus and Mary Chain a Wolf Eyes je dobré pro život každého otevřeného posluchače. Z našeho středu jsme tentokrát vybrali Davida Vo Tiena, loomerara a mexhouse, aby sepsali pár vtipných turistických pouček a vytasili se s několika dementníma historkama ponejvíce nekorektního charakteru. Někdo se bude bouřit, mnozí budou kafrat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. O antonech plných jednotek rychlého nasazení, o politice, o nejen festivalových prostorech a taky o náboženství? Když blbci, tak přemítaví.

mexhouse: Pojďme si dát úvod do polských reálií, tedy prosvištět nábožensko-represivní aparát v praxi, kdo řekne slovo koncentrák, na toho pošlu pana Okamuru. Už se mi dlouho nestalo, aby mě během tří hodin v cizí zemi, v cizím městě třikrát konfrontovali policisté nebo bezpečnostní pracovníci. Asi bych lhal, kdybych řekl, že jsem neslyšel, že se v Polsku nesmí požívat alkohol na veřejnosti, ale stejně jsem koukal jako hladový kojot, jak na potlach festivalových návštěvníků ukrytých za odpadky hypermarketu nabíhá security, z toho mi nebylo moc dobře, a když jsem o pár hodin později slyšel sirény, říkal jsem si, že konec světa je tu. A že v téhle zemi umřít nechci. Abyste plně docenili kontext, musíte zažít vstupní kontroly nejen na festival, ale i do stanového městečka, blízkovýchodní letištní odbavovačky můžou jít směle do prdele. S tím, že tady to nemá žádný bezpečnostní důvod, ale tvrdě pragmatický. Nevneseš žádnou tekutinu, o to více si jich koupíš, budeš muset, když je zkurvených čtyřicet ve stínu. Soumrak kapitalismu.

Dav: Ani metly v Polsku neví, že obrácený kříž je svatopeterský? Je ale fakt, že když ho Behemoth přidali do deluxe edice k poslední desce, přesně tohle jim někteří fans vytkli. Takže koho přišli provokovat s logem, co má papež na svém kamenném darkthrone? Každodenní prohrabávání od Ilsi vlčice O-F-F mě naplňovalo frustrací o to víc, když jsem viděl, jak to mají poslední den až ostentativně na párku. Nejsem příznivce bezpečnosti na úkor soukromí, ale říkal jsem si, jak moc by se to změnilo, kdyby přestaly projíždět antony. Nastal by divoký východ? Nechci valit Ulricha Becka, ale věřím, že by to šlo i jinak. Borci si dělali zápisky do notesů, i když jsme jen odpočívali u auta. To by mě zajímalo, na co přišli. Jo a absence pitné vody ve stanovém? Top zmrdství. Už se ale nedivím, proč plakoše polských grafiků i ke komediím naháněly hrůzu.

loomerar: Občas jsem přemýšlel, že se nechám ošetřit ambulancjou v zájmu získání pitné vody, ovšem nebyl jsem si jistý, zda služby nejsou zpoplatněny. Ulrich Beck? I Zygmunt Bauman by si tu po butelce Źubrowky mohl zprubovat, že hněv tekuté modernity se vybíjí na nejslabších - natěšených audiofilech. Rafinovanost některých procedur opravdu předčí byvší nápady Víta Bárty vzešlé z podzemního bazénu.

mexhouse: Nějaká vtipná historka ze stanového městečka? Uvažuju, jak hodně být nechutný, ale fórky z toilet si necháme na jindy, jestli se nepletu, fronta na sprchy tam stojí ještě dneska. Líbí se mi jejich systematičnost - číslované sektory, číslované stany, místenky na hajzlmísu, nula pitné vody, zabavené konzervy… Nejlepší bylo, když jsem pronášel bágl, který obsahoval lihový vařič, ešus i flašku. Maník byl tak zblbnutej, když jsem mu neřekl, co to štěrká v igelitce uvnitř batožiny (protože jsem to nevěděl), že mě se zmateným výrazem vpustil. Možná by mohli příště dávat i číslo na triko, jak maj závodníci, mohli by si podezřelé tipy rovnou psát a posílat je na trestnou lavici (nebo do káznice).

Dav: Po Earth jsme se rozhodli ochutnat místní piváky s tím, že přespíme v autě, když prší. Ve tři ráno přestalo pršet a protože piwo hlásilo, že je „mocne“, a taky slibovalo „warzone“, šli jsme stavět stany. Coby poslední mohykány si nás vyhlídla „i like it loud“ partička, rozdala nám „anti-Rojek“ samolepky, připomněli kvality Scooter a chtěli vědět, jak zní český výraz pro člověka, který píše blbosti, když najde zalogovaný profil. Čertužel nebyli nacamraní natolik, aby na nás druhý den zapomněli, takže kdykoliv jsme prošli, ozvalo „tu tutu tu tutu tututu“. Když už nás měli potřebu u vstupu prohrabávat, proč nás na to nechtěli vysprchované? Byl jsem u zatčení rybiček v nálevu, ale borec o ně nechtěl přijít, zároveň asi nutně potřeboval dovnitř. Tak je před vstupem do sebe ládoval jak o život a já se modlil „tyvole, doufám, že tu konzervu máš jen jednu“.

loomerar: Pro mne bylo vrcholem hned po prolustrování úvodní převzetí kápézetky s “čínskou polívkou” přímo od maskovaného pana Vifona. Balík obsahoval ještě “maselk♥ do ust”, simku a jeden vlhčený kapesník. Korporátní vědomí si přeje, abys při pokusech na lidech zůstal zasolen, fresh a online.

mexhouse: Co mimofestivalové aktivity? Loomerar vychytal jednosměrný výlet (už se nikdy nechtěl vrátit) do dělnické čtvrti Nikiszowiec na periferii Katovic, což byl, bože chraň peklo, možná největší zážitek z celého hudební festivalu (a díky za něj pořadatelům). Dělnické ghetto z červených cihel má přísnou, až „baťovskou“ architektonickou strukturu, až na to, že vzniklo ještě před Baťou. Ulice, dvory, čistá geometrie, vodojem a v centru samozřejmě kostel jako kráva, kde zrovna končila omša. Pivko načerno vedle kostela, pak zjištění, že jsme v prdeli světa a nevíme, jak zpátky… Zážitkem opačného druhu byl výlet k vodě a paradox: malej rybník cachtáček přímo pod dálnicí obležený lidma všech druhů a ras, o pár set metrů dále síť spojených rybníků s bukolickými břehy, minimálním provozem, ráj na zemi, občas důchodce nebo zbloudilá ovce. Druhý břeh coby autostráda pro cyklisty a bruslaře, vedle ní parky i třeba s řadou cvičebních strojů, takové ty televizní gymteky, šlapadla a trenažéry, psycho v přímém přenose, samozřejmě hojně využívané. Když Polsko, tak pěstování ducha i těla.

loomerar: „Padesát procent rozlohy Katowic tvoří lesy,” řekli nám ve výletním autobuse cestou od letiště obklopeného dálnicí, zmírajícími obchodními domy a vyrůstajícím developerským übersídlištěm. Mimochodem, Baťa chtěl jednotlivé dělnické rodiny od sebe izolovat “do vlastního” - buněk napájených pohonem rekreace, i když i tu prováděli zlínští organizovaně. Uhlobaronům asi šlo o nahnání co největšího počtu lidí na nejmenší prostor, kde se s ostatními jen otáčíš mezi dolem a kostelem, volný čas stejně neexistoval. O dost později se naplnil Gorniczym klubem sportowym, jak prozrazovaly všudypřítomné vápenné nápisy GKS na místních zdech i předloktích.

Dav: Cože, v Katowicích, kde se vrací “temná doba středověku a já nechci toho být součástí”, našel Loomerar místo, které se mu nechtělo opuštět? Nic není černobílé. Každopádně my jsme vždycky vyrazili na gáblík k vodě a tam fellili, dokud nebyl čas se přesunout před stage. Každý den jsem napsal jeden pohled, abych v neděli zjistil, že v Polsku má monopol na známky pošta. A protože banda Plzeň – Praha – Blansko – Nový Jičín – Brno – Frýdek-Místek na výletě v Polsku, byl v lingvistickém okénku neustálý průvan. Takže teď budu hodně říkat slova jako čabraka, larisa, vošouch, tutady a jiné.

mexhouse: Festivalový areál, Dolina trzech stawov, náš oblíbený. Tedy bez ironie, ten prostor není zlý, i když se nemůžu zbavit dojmu, že zvuk na Nowa muzyka tamtéž byl vymazlenější a vychytanější. Ale dobrý. Sektory na hajzlíky, sektory na jídlo, sektory na pití, s pivem se ke stagi nechodí, protože nejsme zvířata. Která stage vám sedla nejvíc?

Dav: Dlouhou dobu jsem nejezdil na fesťáky kvůli tomu, že jsem jim nevěřil, klub je klub, takže mám chuť říct, že stany, ale Slowdive na velký stagi a Fuck Buttons na menší stagi, mě vyslali mimo hranice času a prostoru. Přebíhal jsem ale mezi všemi, a když se poštěstilo, fungovalo to na každé. U zvukařů jsem měl občas vyloženě pocit, že si zvučí podle toho, jak se jim hudba ne/líbí. Nemám rád, když lidi berou do pitu pití, nejlépe ve skle, sektor na jídlo a pití ale nedávám, zkazilo mi to nejeden set a rozhodně nebudu koukat z dálky na Chelsea Wolfe, s plnou pusou a ještě k tomu přes plot. Ke všemu s cigárem se ke stagi chodit mohlo… just sayin’. Nejčisčí festival, ale za jakou cenu? Jo a tyvole, proč tam nikde neměli rakety? Třeba by se ztenčily fronty na toiky, kdyby kluci nemuseli furt chodit do kabinky. Territorial pissings. Kelímci mluvící o svobodném myšlení a kreativitě byly poněkud černý humor.

loomerar: Dobrá byla světla na Sceně Trojki, ovšem i kvůli tomu mi tak trochu splývají vesmírné výlety mrakoplašů Oranssi Pazuzu s androgynním glamourem Bo Ningen. Scena eksperymentalna byla zajímavě spravována tou plošnou denní kuratelou, i když se to s tolika mými styčnými plochami zase nesešlo. Plovoučka pod nohama přišla vhod Wolf Eyes. Nejpomalejší beat na světě není standardní hláška z fulmůního reservoiru. Nový kytarista jako z Rock In Oposition nebo snad z Hrádečku? Tomu by nahrával mix pohrdání a familiárnosti z polootevřené huby zpěváka Natea Younga. Když pak druhý veterán Mike Conolly odložil masku i klávesy, na kterých stejně držel celou dobu prst v jedné poloze, prošly fošny na podlaze zátěžovým testem. Rozběhlé bicí dostaly moszpit do kruhu i na kolena. Rytmus, jaký jste neslyšeli, pokud jste nestrávili 70. léta v New Yorku. A ten nejpomalejší synthkopák je přitom pořád ve hře. No Answer: Lower Floors.

mexhouse: Jak na vás působí festival typu OFF? Přiléhavý název? Ucelená dramaturgie? Kultovní jistotky vs. nová jména? Nebo je to namaštěný shluk nekoherentních věcí bez ladu a skladu (což není narážka na Kaščákovu Pohodu, žeano)? A je problém, že jdou proti sobě záměrně kapely větší vs. menší nebo staré vs. mladé nebo tradiční vs. ujeté (Bella and Sebastian / 65dayofstatic, The Notwist / Bo Ningen nebo Holden vs. Wolf Eyes)?

loomerar: V případě kuchařských duelů velkých jmen jde zřejmě o kurátorství přerostlé v sociální inženýring, manipulování a usměrňování davu, aby zůstal dostatečný kulturní lebensraum. Přelévání Grolsche z butelky do kelímku, snaha o hledání dvou stran jednoho Grolsche… Kapitalistický požadavek kompetitivního měření sil a na druhé straně zvyšování divácké flexibility. Vedle vyložených Sofiiných voleb (sorry za druhou nevkusnou poznámku v řadě, ale vedle Okamura shopu už stejně dva roky bydlím) jako Wolf Eyes proti Holdenovi pak někdy kvůli/díky tomu výrazněji vyplynulo, komu už došel dech nebo ho nelapnul. Přepoklad kyselého hroznu, který jsem z bezradnosti aplikoval na Le1fa (je mladý a neumře, ten pravý úspěch ještě před sebou, na podzim si dá díky AM180 reparát za Creepko) se ukázal jako nepotřebný ve světě, kde s ním “soupeřící” The Jesus and Mary Chain každým dalším odklepnutým taktem prohlubují bolest. Ovšem ne zvukem nebo celkovým postojem, jak to dělali kdysi. Kdysi nejzajímavější kapela zapříčinila divoký odsun… chci říct exitus na jednoho z nejzajímavějších rapových novověrců současnosti. Slovy z Pádu modly od Master’s Hammer: My už budem umírat s požehnáním ničitelů falešné víry! Ještě jeden takový příklad ilustrují Belle and Sebastian, kteří těžili z návštěvníků mého typu, tedy neinformovaných, že 65DOS jsou nadobro vyčpělou kapelou. Kdysi znásilněnou elektronikou napájená kytarová hydra, dneska orgie sladidlových piánek, že by to roztřáslo i superproducentskou bradu Martina Ledviny.

Dav: Ucelená dramaturgie? Pořád si říkám, co tam dělali ti černouškové s bongama, jedni dokonce ve tři ráno. Ať je OFF jakkoli mnohožánrový, tohle mi přišlo zcela off. Výjev takřka surreálný, snad mi teď nikdo nezačne říkat Hořící Mississipi. Eklektický výběr “kultovních jistotek”, které občas selhaly, a nových jmen, řekl bych. To zas ale říkám jako posluchač, pro kterého to občas byl OFF naslepo. Problém a Sofiina volba to místy byla, chvílemi se z toho stávala osamělost přespolního běžce. Těžko ale říct, komu naopak bizarní připadali Oranssi Pazuzu nebo Cerebral Ballzy. Od každého něco, ideální pro ty, co rádi hluboko a zeširoka.

mexhouse: Jaký byl čtvrteční warm-up, tedy pokud přistoupíme na premisu, že je warm-upem něco, na co se polovina festivalových návštěvníků nedostane, je to v klubech a vůbec? Tuxedomoon nebo Dirty Beaches? Nebo ještě někdo jiný? Earth v kostele byl zážitek religiózní nebo jaký?

Dav: No, warm-up, slyšet první den Earth a ještě ke všemu v kostele a rovnou v Polsku, dlouho do nedělního večera kandidát na TOP zážitek. O tom se žertovalo už v autě cestou tam, ale abych nepředbíhal. Ani jedno, Amen Dunes, klubová záležitost, poutavý jazzy interiér s trubkou jako sloup a zvukotechnika by se líbila i Nits Naplath. Na to, co kluci hrajou, špatný, nekonkrétní zvuk. Poprvé jsem slyšel “zvukovou kouli” a nebyl na metalovém koncertě. Jasně, kapacita byla omezená, ale i tak jsem stihl lístky týden před OFFem. V případě Earth bych možná omezil radikálněji než jen kapacitou. To by si z toho pak možná tolik lidí nedělalo “venčící koncert” a nedohadovalo se během setu, zda ne/zůstanou. Spiritualita riffu narušená profánními malichernostmi. Nicméně Carlson byl nepřehlédnutelně příjemně naladěn, dokonce se usmíval. Byl jsem přesvědčen, že těžká hlasitá hudba se dá hrát i jemně, zádumčivost a stísněnost nemusí být výchozím bodem. Pakliže Sunn O))) dekonstruují riff a posouvají jej do jiného časového vnímání, dělá Carlson dnes totéž s country kytarou, s Morriconeho nádechem. Alespoň mě tyhle promo kecy dávaly v tu chvíli smysl.

loomerar: Ano, jak pravil Duka Nukem při pranýřování Nonperfect Pussy riot, jen hulvát vstoupí do mešity obutý. Těžko tedy nacházet slova pro chóristy zmíněného “Mariah believe me I like it loud” nápěvu, zazněl-li i na Deafheaven nebo Bo Ningen. Ti naštěstí HP Baxxtera neznají.

(pokračování příště, tedy v zářijovém čísle hudebního magazinu Full Moon, tentokrát už především o muzice, kulinářských drogách, headlinerech a fašismu v nás)

Info

OFF Festival 2014
1. – 3. srpen 2014
Katovice, Polsko
www.off-festival.pl

text © David Vo Tien, loomerar, mexhouse
foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace