Tereza Posturová | Články / Recenze | 11.02.2014
Mateřské mléko kojných otců-zakladatelů zanechává škraloup v nové generaci, svrchovaní solitéři Silver Rocket omlazují bojovný arzenál. Kinderpunk trojice Or a jejich designově strohý karton jako zakončení první pětiletky, recyklovatelná sympatie.
Zatímco demo a předchozí ep přeměřovaly míry rozmanitosti volených tras, kdy zdrženlivé osahávání metalu, post-rocku i hardcore představovalo nezbytné zákruty v cestě cizelovaných postupů kmenových kapel, aktuální album dokonalo pouť za konečnou definicí zvukové podstaty labelu. Což může zmást podobně, jako když zaslechnete tvrdit šéfa, že jste magor. Zkusíme: Prubířské kameny jsou na území Silver Rocket rozesety v dostatečně velkých vzdálenostech na to, aby jednotlivé kapely nezněly stejně, přesto semknutě drží v noisové rojnici sonicyouthovského syndromu. Srdce Or tluče v pokřivených rytmech bicích, precizní perkusivní exhibice neoficiálně předčí i bicmena suverénních Gnu (k těm se ale nečuchá). Schizofrenní změny tempa narušují osvědčený stereotyp písničkového schématu, když jsou schopní během jednoho songu přejít z baladické zádumčivosti k hlukovému klimaxu a zakončit fatálním šlehnutím riffových lajn.
Deska začíná i končí totožným kytarovým bloumáním, až si říkáte, jestli jim tam náhodou nepřicmrndávají éteričtí vousáči Tomáš Palucha. Uvíznuti v barevné krajině divokých veteránů Esgmeq a ostrých bijců Human Steak, neposednější než Děti deště, ohánějí se Or různorodými kompozičními nápady, kdy nevíte, jestli jde o záměr nebo splašenou roztěkanost, jestli s dalším přehráním najdete náplast na rozedrané myšlenky. Tematicky podepření rozčileným nosníkem, nasáklým svírajícím jsoucnem, dostatečně výlučným, aby se sami nezadusili patetickou vahou života a zároveň dost schematickým na to, abyste mohli vycítit rozjitřený obsah naléhavého okamžiku.
Abnormálně vyspělá deska přirozeně splývá se sektářskou uzavřeností a ohýbá hřbet před staršími autoritami kytarově-hlučných kapel Silver Rocket, které přečkaly nemilosrdnost plynoucího času a ustojí i demagogické poznámky dlouholetých recenzentů o zkreslených rozlišovacích schopnostech uvnitř a vně komunitní příslušnosti. Až vytáhne hlavu ze samolibé prdele, že zdravím pana Olivu.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.