Maria Pyatkina | Články / Recenze | 19.04.2018
Píli lze kanadským Preoccupations jen závidět, poslední desku dodělávali po hotelích a na Airbnb bytech, zatímco jeli tour. Pořád koncertovat a pracovat na nové hudbě jim očividně nevadí, a tak jim desky vycházejí co rok a půl. Není to kosmické tempo australských King Gizzard and the Lizzard Wizzard, kteří jen během minulého roku vydali pět studiových alb, ale stejně Preoccupations odvádějí tvrdou práci. A zpěvák a basista Matt Flegel v rozhovorech přiznává, že nonstop skládání se projevilo i v jeho textech – deska je podle něj „óda na depresi, sabotování vlastního života a taky pohled na sebe sama s extrémní nenávistí“.
V úvodních písničkách Preoccupations očividně rádi nalaďují posluchače na její atmosféru – všechny otvíráky začínají bušením nebo hučením, které se postupně vyvíjí ve velmi silné a působivé kompozice. Stejně tak Espionage otevírá novinku rytmickým, vzdáleným tlukotem bicích, ke kterému se postupně přidávají radostné postpunkové klávesy a otupené kytary, a nostalgické dobrodružství plné depresí může začít. Následující písničky však znějí moderněji, odlehčeněji a svěžeji, než by se dalo čekat. Pocit nostalgie za érou Joy Division se vrací až v posledních skladbách Solace a Doubt, z konceptu vyvádí instrumentální track Compliance, u něhož se chvíli zdá, že jsme náhodou přepnuli na bizarní remix nových Depeche Mode.
Nejsilněji působí střed alba. Kompozice Manipulation si pohrává s napětím a dynamikou pomocí přesných pochodových bicích, narůstajícího elektronického hučení a repetitivního klávesového motivu. Následuje nervózně odsekávaná Antidote, kde Flegel řve hlasem Joe Strummera z The Clash: „Whether we ask for it or not, to live is to suffer again and again“ a snaží se najít protijed proti informačnímu zahlcení. Nová nahrávka je melodičtější a méně agresivní než její předchůdci; opakující se melodie a rytmy uvádí do stavu zvláštní meditace, z níž nás zároveň téměř suicidální texty neustále vytrhují.
Vyčerpávající práce se vyplatila. Jediné, co Preoccupations nebaví, jsou názvy desek. Když novinku nemohli pojmenovat podle kapely samé, čehož využili už dvakrát, když změnili jméno, zvolili prosté New Material. „Nový materiál“ představuje sytý a rozmanitý postpunk, jak ho známe ze starší tvorby Preoccupations. Tentokrát je ovšem ještě rozmanitější: intimnější, temnější, mystičtější.
Preoccupations – New Material (Jagjaguwar, 2018)
bandcamp kapely
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.