Články / Recenze

Relativně dlouhé chvílky (sic) Odeur de Violettes

Relativně dlouhé chvílky (sic) Odeur de Violettes

bro | Články / Recenze | 11.01.2013

Ano, jsou dvě jména, která by v recenzi měla zaznít. Neposkytnu ani jedno, nerad bych fakt, že se tady potkáváme se svébytnou autorkou, shazoval srovnáváním s evidentními (a přiznanými) vzory, předobrazy, chcete-li. Mimo to je třeba si konečně uvědomit, že na všechny má doopravdy vliv všechno a všichni. To jest, fenomén „globální hudební scény“, který patrně zabíjí lokální výrazové prvky (a kdo říká, že je to špatně? proč by kluci ze Sibiře nemohli být dalšími Neurosis Jr.?), má svůj neoddiskutovatelný dopad; hodnota původního přístupu ke skladbě je rozmělněna prostým konstatováním „tohle mě sakra baví – onohle je kurva šikovné – je slovo potenciál pořád ještě urážka?“. Asi nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že On Death and Dying je letošní nejlepší tuzemskou deskou. Koukejte si ji aspoň poslechnout na bandcampu.

Netuším, jak dlouho Odeur de Violettes sleduju, ale bude to už nějaký ten pátek. Zprvu neutrální vztah letos konečně překapal k fanouškovské oddanosti, nejen díky On Death and Dying, letošní desce, která vyšla na běloskvoucím vinylu a kazetě, v obou případech jde o krásné artefakty. Zpoza baru v Boru mě do sálu málokdo dostane tak, abych zapomněl na povinnosti u pípy; o to víc si takových vystoupení vážím.

Co je třeba vyzdvihnout, je vedle zvuku nahrávky (zásluha Low Resolution Studios, které zřizuje Hromy z Five Seconds to Leave) a práce s rytmikou (za všechny skladby I Like My Scars, They’re the Best Storytellers a From the Pit s budějovickým nezmarem cíkálem za bicími), kterážto dělá z desky pestrou podívanou, nutně trojčlenka zpěv – text – jazyk. Nechci se pouštět do debaty, jestli angličtina celkovému projevu ubírá nebo ne, jestli je ve folku české písničkářky prostor pro cizí jazyk, jestli jde o neupřímnost nebo ostych nebo čistě pohodlnost, protože mně na tom příliš nesejde, respektuju svobodu takové volby. Pak je ale třeba dát si bacha, jestli to dohromady funguje. Odpověď je nasnadě: funguje. Jako málokomu jinému. Pomalu nám dorůstá nástupnická generace písničkářů, ambiciózní a suverénní, která si jako nosič textu nevybrala českého symbionta, ale zvládnutou (na to slovo prosím položme důraz) angličtinu. Black Tar Jesus. Teclo. Žehnám.

Osm skladeb, rámcová melancholie, kapance (kapky/kopance) ženského vzteku, celková délka taková, že vám deska uteče, ani nevíte jak, což má dvě výhody
// po relativní chvilce máte jasno;
// po relativně delší chvilce se stanete závislými;
texty, kterým rozumíte, i když holkám obecně příliš nerozumíte. Ano, byla dvě jména, která mohla v recenzi zaznít. Nechtěl jsem sem nasypat ani jedno, ale dobře. Victoria. Lucas.

Info

Odeur de Violettes
www.odeurdeviolettes.bandcamp.com
fotografie © Kryštof Havlice

Vyšlo ve Full Moonu #26>.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace