Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.

Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.

A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?

Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.

Děje se toho hrozně moc, a tak se držím bodu, který mi utkvěl hned na začátku: „Beat is the elementary particle of interaction.“

Sonda není pro každého, ale audiovizuálním nadšencům s otevřenou myslí se vyplatí sledovat aktivity a signály Sondy a jejich projektu Trychtýř i do budoucna.

Večer prostupují Vaverkové zvláštně pozitivní emoce, nesmělost a jednoduché, a zároveň provokativní texty o lásce, vztazích a vyrovnáváním se sama se sebou.

Politikum je odsunuto do pozadí, i když výzvy k přispění Iniciativě Hlavák se objevují na stránce události hned pod lineupem, primární je hudba a vytváření nových zajímavých spojení.

Lidi sedí na zemi, na matracích a na koberci, na baru jsem si objednala kakao, protože mi to přišlo jako jediná správná volba. Pak improvizace dvojice shameshampoo...

Scházíme spolu s dalšími patnácti mladými lidmi dolů po točitých schodech do starého vodojemu. Ve středu rozsáhlé nádrže se nachází pár židlí...

Když vydala japonská zpěvačka Hatis Noit desku Illogical Dance, bylo to zjevení, které si bralo to nejlepší z přístupnější současné kompozice a experimentální elektroniky.

Vždy som si myslel, že Dawson je jeden z tých hudobníkov, za ktorými je nevyhnutné vypraviť sa cez more do Anglicka. Heartnoize a Alternativa presvedčujú o opaku.

Scénu na vysokých podpatcích, jejichž klapání dotváří motivy některých skladeb, opanuje s kytarou až někde u kolen vůdčí osobnost skupiny, Domingæ.

Ačkoli se na hlavní tváři kapely při závěrečném potlesku objevil milý úsměv, během koncertu z ní šel strach.

Sál se zaplňuje, pozoruji scénu na podiu, kde je u velkého křídla místo klavírní stoličky vysoká barovka. Na klavíru je umístěn další klavír. Červený, elektrický.

Ve Foru Karlín předvedly většinu svého loňského alba Blood Harmony, elektrickou show oživily akustickým setem a publikum bavily originálními vícehlasy.

Jihlavský dokumentární svátek stojí před zásadní proměnou. Jaký byl možná poslední ročník v krátkém formátu?

Na závěr října tak byl připraven uprostřed Holešovické tržnice program napěchovaný jmény překračující žánrové hranice, který sliboval jak hvězdy, tak objevy.

Málo alb mě letos tak chytilo za srdce, jako v červnu vydaná čtvrtá studiovka britského King Krulea výmluvně pojmenovaná Space Heavy.

Proč to funguje? Vysvětlím. Ono to také naživo maká zcela jinak, z dvourozměrných, kolovrátkových beatů se najednou stává strhující monstrum schopné ledasčeho.