Petr Janiš | Články / Recenze | 14.09.2014
Autor knihy Ján Rozner byl publicista, literární, divadelní a filmový kritik. Po šedesátém osmém roce byl z politických důvodů ze společenského života odejit. Během normalizace nesměl publikovat a v roce 1977 byl nucen emigrovat. Usadil se v Mnichově, kde v roce 2006 zemřel. Jeho manželkou byla Zora Jesenská – slovenská spisovatelka, překladatelka, redaktorka a literární kritička.
Sedm dní do pohřbu je vzpomínkovou knihou psanou v er formě, v níž se autor vyrovnává se smrtí toho nejbližšího, své manželky Zory, na pozadí sedmi dní, které zbývají do jejího pohřbu: „... exitus, pomyslel si, šikovné slovo, potřebné. Smrt je cosi temného, emocionálně zatíženého...“ Nejedná se o čtení z nejveselejších, niterné pocity vztahující se ke ztrátě člověka jsou „variací na temnou strunu“. Ačkoliv se traduje, že kulturní život na Slovensku v době normalizace nebyl tak destruktivní jako v českých zemích, autorovy vzpomínky na bratislavské období (nejen) roku 1972 tyto mýty úspěšně vyvracejí. Pokud někteří čeští autoři mohli na Slovensku pracovat a vydávat knihy, potom ti slovenští už neměli kam utéci. Byli vyšší mocí drceni obdobně jako jejich čeští kolegové na západ od řeky Moravy. Depresivní a temná atmosféra odhaluje tehdejší dobu v plné nahotě – osoba, která byla jednou prohlášena za zapomenutou, jako by nikdy nebyla: „... nedávno byl v Univerzitní knihovně a jen tak ho napadlo podívat se do kartotéky, co z jejích překladů a knížek zmizelo a co zůstalo, a nenašel tam ani jeden kartotéční lístek s jejím jménem, ani jeden, její jméno přestalo existovat...“ Podobnost s Orwellovým románem 1984 čistě náhodná?
Po potlačeném Pražském jaru roku 1968 dochází k prověrkám, následně i čistkám. Obdobně jako desítky tisíc dalších „selekci“ neunikl ani Rozner: „... ale hromadu dokladů proti němu měli oni – jeho články.“ Pro širokou veřejnost tak přestává existovat, podobně jako jeho zesnulá žena. Okruh přátel se zužuje nejen kvůli přibývajícímu počtu emigrací, ale také ze zištných důvodů jednotlivců – být spatřen při setkání s personou non grata mohlo ohrozit relativně spokojené žití.
Kniha jako by zrcadlově odrážela zápletku filmu Smuteční slavnost Zdenka Sirového. Hlavní postavy obou děl čelí smrti svých nejbližších, jejichž existence měly být ze společenské mysli vymazány, vyvrcholením životních údělů je zorganizování pohřbu, který se nakonec – ne jejich přičiněním – stává tichým protestem vůči převládajícím společenským poměrům. Všemu a všem navzdory.
S realitou neúcty k aktu posledního rozloučení, jehož symbolem se stal pohřeb filozofa Jana Patočky, kdy nad hlavami smutečních hostů létal vojenský vrtulník, se potýká nejen hlavní postava knihy, ale šikaně čelí také lidé, kteří mají pronést řeč posledního rozloučení. Relativní pojetí času „sedmi dní do pohřbu“ se naplno projevuje téměř na konci knihy: „A když si sedl do kupé, ve kterém byl sám, a vlak se pohnul, nebylo mu teskno, jen měl pocit, jako by to bylo teprve včera večer, co telefonovali z nemocnice, aby tam přišel...“
Ačkoliv je kniha rekapitulací autorova života, nejde o sebelítostivou literaturu. Snaha o objektivní pohled na život „nuceně zapomenutých intelektuálů“, kteří se stali trnem v oku komunistického režimu, se nejen pro „mlčící většinu, jež bourala systém“ stává v době všeobecné n/ostalgie mementem. Nebyla to žádná selanka.
Ján Rozner - Sedm dní do pohřbu (Prostor, 2014)
www.prostor-nakladatelstvi.cz/cz/sedm-dni-do-pohrbu.aspx
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.