Špinavý dny i čistá něha, to jsou Kieslowski

Zvuk startujícího motoru. Zpěv ptáků a několik kytarových riffů. A jede se. Spolu s kapelou Kieslowski projedete řeky, louky a stráně a tato cesta vás nebude nudit ani na chvilku.

Duo Kieslowski tvoří pianistka Marie Kieslowski a kytarista DKP (David K. Pomahač), známý z kapel Houpací koně a Bez peří. Přestože spolu hrají jen necelé tři roky, do povědomí české alternativně folkové scény se už výrazně zapsali, když vydali dvě alba a jedno EP. Zatímco první album Tiché lásky bylo o láskách hluboko v nás, deska Na nože je spíše o krizích vlastních i v partnerských vztazích. Intimita a křehkost zůstávají, album ale už po prvním poslechu působí mnohem vyzráleji a kompaktněji. Autorem hloubavých textů i hudby je především DKP, a i když je ústředním tématem písniček láska a zabíjení, texty nikdy nesklouznou k přehnanému patosu a líbivosti, mají nadhled. Ten může být dán i tím, že nahrávka vznikla v Kytlici v Lužických horách a o skvělý zvuk se postaral Jan Brambůrek (který spolupracuje rovněž s Houpacími koňmi).

Po působivém intru, ve kterém se ke zpěvu ptáků přidává kytara, následuje úvodní skladba Za horama. Písnička s country nádechem, který dodává dobro Davida Babky, přímo láká k opuštění města a přes řeky a stráně vyrazit ruku v ruce do přírody. Kdybyste se náhodou někde zapomněli, pomůžou vám andělé, co se schovávají na půdě (viz skladba Andělská), anebo několik mollových akordů zahraných na klávesy wurlitzer a hlas DKP s lehkým kytarovým doprovodem, které uchvacují ve snově melancholické Krátké písni o lásce.

Monotónně opakovaný kytarový tón zvyšuje napětí, další krátká píseň je o zabíjení. Marie Kieslowski přemítá o tom, jak svého milého postupně udusí, uškrtí, zastřelí. On totiž sám přiznává, že chlastá a střídá ženský, snad proto následuje Klidná noc. Zatímco tady vše spí, jinde v domě se tančí – láká to, od všeho utéct... Nevadí absence kytary, kterou DKP nahrazuje basou, píseň končí údery na keramický buben – udu (Marcel Jakubovie). Možná odbíjí čas. Možná je to tlukot srdce.

Přes všechny překážky nakonec zůstanou spolu. Všechno se dá překonat, i když jeden hraje bloky a druhý smeče. Jen poslední písnička jako by byla z jiného světa. Alkoholikova zpověď hledá dno skleničky ve stále stejně špinavých dnech, a i když je typicky kieslowského ražení, přijde mi jaksi nadbytečná. Jak zapadá do celkového příběhu? O tom se dá přemýšlet jen malou chvíli u krátké titulní skladbičky na závěr. Působivá melodie hraná na africký nástroj sansula (známý spíš jako kalimba) připomíná odlesky na hladině, a pak už ticho...

Na nože mezi loňskými deskami určitě nezapadne, už teď se o ní hodně mluví a píše, což může mít jediný a tolik obyčejný důvod: alb s přemýšlivými texty a přiléhavou hudbou je totiž potřeba. Tak jednoduché to je. Navíc Kieslowski si posluchače získávají kontrastem mezi křehkou, nástrojově bohatou folkovou hudbou a poměrně drsnými texty.