Ema Klubisová | Články / Reporty | 03.12.2022
Ak je nejaké slovo, ktorým by sa dalo ukrajinské experimentálno-folkové kvarteto popísať, bola by to sila. Sila ich muzikantskej zdatnosti, ako inštrumentálnej tak aj vokálnej. Sila emócií, ktoré pulzovali telom, spevom, ale aj vizuálnym sprievodom. Sila vystúpenia, prežitku a protivojnového posolstva.
DakhaBrakha v staro ukrajinčine znamená „dať/zobrať“. Toto symbolicky nevyhnutné nastolenie rovnováhy je počuť aj v ich hudbe. Sami ju popisujú ako etnický chaos vytvárajúci svet nečakaného, ktorý reflektuje základné elementy zvuku a duše. Držia sa autentických aranžmánov ukrajinských ľudových piesní, ktoré obohacujú o zvuky prírody, vlastné inštrumentálno-vokálne improvizácie a bezchybné harmónie. Sú svieži, vizionárski a hraví. Každá ich skladba sa vyznačuje precíznou prácou s dynamikou a aj napriek bohatým kompozičným rovinám znie veľmi intuitívne. Špecializujú sa na spájanie tradičných nástrojov, hudobných postupov a zvukov najmä arabsko-ázijskej časti zemegule, možností ich skupinového hlasového rozsahu a citu pre predanie silnej emócie.
Kvôli aktuálnej situácii na Ukrajine bol tracklist ladený do temnejších sfér. Ich spomínaná sila sa postupne pretavovala do rozsiahlejších, zvukovo aj pocitovo ťažších skladieb. Prvá polka koncertu bola o čosi jemnejšia a aj vizualizácie na plátne za kapelou boli farebné, živé, v psychadelicko-prírodných animáciách. Postupne však pridávali na intenzite a druhá polka sa niesla v odkaze vojny a antiputinovských hesiel. Jedna pieseň bola venovaná všetkým, čo počas nej zomreli. Ďalšia tým, čo na Ukrajine bojujú alebo jej inak pomáhajú. Popri tom sa premietali fotky a videá zobrazujúce zbombardované mestá alebo vojakov a vojačky na fronte. V sále Flédy vládla emočne vypätá atmosféra, no súdržná, hlboko chápajúca a dojatá.
Ako názov kapely napovedá, to, čo nám po zvukovej, vizuálnej a obsahovej stránke dali, sme kolektívne zobrali a v podporujúcom, láskyplnom duchu im aj vrátili. DakhaBrakhu nerobí unikátnou len hudobná fúzia sympatickej štvorice, ale aj ich interakcia s divákmi a obojsmerný tok energie, ktorý bude rezonovať ešte dlhú dobu.
DakhaBrakha (ua) 1. 12. 2022 Fléda, Brno
foto: Su
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.