Svědkové Raptora Kocha

Povědomí o Raptoru Kochovi se v posledních letech, měsících a dnech dostává ven z kuloárů, vypouští výtrusy ze sklepa a nasazuje kolemjdoucím parazita do hlavy, kterého pak musí předat dál, aby se stali členy tajného klubu, který už ani není tajný. Klubu těch, kdo poznají a poslouchají Raptora Kocha a kterých až jednou bude 144 tisíc, tak se něco stane. Anebo vůbec nic. Není třeba utíkat, existují i nápomocní mozkoví parazité, jako ve Futuramě. Omlouvám se, právě jste byli kontaminováni.

Dvojalbum Robot Love/Mačky majú oči je kolekce remastrovaných nahrávek z Kochovy rozsáhlé sbírky. Cover Robot Love tady není jedinou koláží, obě alba a Kochova tvorba celkově by se dala popsat jako mix sedmdesátkové psychedelie, R. Stevieho Moorea, východoslovenského ruralpopu říznutého blues a soundtracku k životu na fiktivní planetě někde daleko, a přitom hned za rohem. Je to nostalgie za neexistujícím a blízkost nepoznaného, když navzdory celkovému pochopení skládačky zůstane abstrakce bez přesnějších kontur. Nevyslovitelné myšlenky a každodennost.

Tou každodenností je u Kocha často příroda, kromě psích samplů hned ve dvou skladbách (Pšo metal, Labko chlípnik) zaznamenáme i kočičí blues Robkova posledná púť. Jiný typ běžného života představuje Od dverí k dverám, což je asi nejkrásnější verze běhání po úřadech s lejstrem. Že Koch není nástrojový břídil, zde dokazuje poctivě a stručně ohlášené kytarové sólo.

Stručnost je výrazná i v jeho textech. Jsou to často myšlenky ohlodané na kost, vytáhnuté z nejzasutějšího mentálního šuplíku a zdánlivě mimo kontext poskládané do další koláže. Kochův zpěv nepatří mezi ty nejsrozumitelnější, což je částečně dáno kvalitou nahrávky, částečně je to záměr. Skladby jsou tu kratší, tu delší, působí ale kompaktně a často jsou podobně hudebně obsáhlé. Nejkratší písnička Spozazáclonový hrdina je kondenzovaná jako bujón a naproti tomu Nočný Motýl se neklidně vznáší, zaplétá a rozvíjí motivy kytary a klavíru.

Ve skladbě Rozpad neosobnosti se projevuje ten nejhravější stylotvorný prvek, který bych nazvala „semaforová rytmika“. Zastavíš a zas jedeš. Dotváří to celkový dojem náhodnosti, jsme připraveni chytit míč, ale ten možná není hozený anebo letí opačným směrem. Raptor Koch není pro ty, co mají rádi pořádek, nýbrž pro ty, co rádi chaos.

Bylo by možné říct, že Raptorovo zjevení přišlo v ten správný čas, v kontextu současné debaty o slovenské alternativní hudbě, nedostatku progrese a probouzení iniciativních lidí. Na druhou stranu si v jeho případě nedokážu představit nepravou chvíli, tak je nadčasový. Kolik bude nakonec svědků Raptorových?