Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 01.05.2018
Koncepční deska libereckých Drom se vyjadřuje k ožehavému tématu romského koncentračního tábora v Letech. Nechodí ale kolem horké kaše a rovnou ji posluchači vmete do tváře. Protože tohle je pořád tak horké, jak se to uvařilo a protože doutnající oheň z pecí masových genocid se stále ještě snaží hrstka psychopatů rozdmýchávat.
Nechci polemizovat, nakolik je peklo internace a dehumanizace přenositelné skrze postrockové postupy. Je ovšem důležité, že takováto nahrávka vznikla. Nepřenáší totiž sterilní muzejní zážitek, kurátorsky ošetřený badateli a oprášený obrýlenými archiváři. Je to atmosférické tnutí do (možná až moc) živých kořenů tzv. „obyčejného fašizmu“. Lomcování spokojenými spáči a otevírání očí zaslepených blahobytem.
Drom se na novince s ničím nemažou a prostě to nekompromisně valí, drsná struktura temné riffařiny je protkaná jemnou nití kytarových vyhrávek. Desku otevírá poklidná variace na romskou lidovku Kalo Čiliklóro (Černý ptáček), pak už nastupují jen syrové krajiny beznaděje. Řev místo zpěvu a knoby na maximum navazují na kapely stáje Silver Rocket, jako jsou Děti deště, Fetch nebo Lyssa, odříkávané či samplované mluvené slovo zase na legendární Lvmen či Ravelin 7.
Těžké téma s sebou nese jistou dávku patosu, tu ale vyrovnává silným sdělením. Propadá se vlastní vahou a propaluje se vlastním žá(n)rem skrze podlahu norem na morální dno lidských pohnutek. V době, kdy se opět legitimizuje popírání holokaustu, začínají ze skříní vykukovat antropologicky analyzované kostry nadlidí a usurpovat si právo rozhodovat o osudech „méněcenných“ či „nepřizpůsobivých“ nebo jakkoliv je soudobá propaganda pojmenuje.
Ve světle organizovaných vražd se může zdát, že Bůh není. Že je jen chimérou. Zkusme ale nahradit slovo „Bůh“ slovem „morální kodex“. To je to, co přináší. Tím je v nás. Když popřeme existenci něčeho… čehokoliv, co člověka přesahuje a je nad ním, dláždíme tím jen cestu k absenci morálky, a tím i k bezbřehému animálnímu ničitelskému pudu. Popřeme-li existenci Boha, strháváme tím tu jedinou zástěnu, jež nás dělí od zvířecí nevědomosti.
Drom – Tady bůh není! (s/r, 2018)
bandcamp kapely
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.