Články / Reporty

Těmhle kapelám věřit chci (Berlin Manson + The Wilderness)

Těmhle kapelám věřit chci (Berlin Manson + The Wilderness)

Filip Peloušek | Články / Reporty | 17.10.2023

„Nenávidím všetko, čo nie je punk,“ mohl být klidně slogan večera uprostřed brněnských Husovic. DIY atmosféra dýchá z místa bývalého kina a divadla Sibiř od prvních minut, kdy se proplétám úzkými chodbami polepenými vším možným. Svébytný prostor vypiplaný místní komunitou jako by přímo volal po akci plné silných statementů, ale i prosté lidské vzájemnosti. Radost je všudypřítomná a že je vyprodáno, ji u pořadatelů jen umocňuje. Všeobjímající přátelská atmosféra je nakažlivá.

Hudební část večera otevírají v šeru starého kinosálu brněnští Endemit a svým experimentálním jazzrockovým setem nastavují především hlukovou laťku večera. Nejednoznačné pocity výstižně shrnuje dialog u pisoárů: „To bylo výborný co?“ – „Jo, asi jako nekonečná zvukovka.“ Kloním se ke zvukovce, která sem ale na začátek dokonale zapadá.

The Wilderness navazují ještě větším hlukem, teď už punkově uspořádaným. Má to tempo, má to říz, a má to hlavně myšlenku. Persona Fvck Kvlta brojí proti machismu, misogynii a všem formám nenávisti. Dav sdělení nadšeně vcucává a nazpět vrací vlny nadšení a moshe. Když se Denis Bango ptá, čo s tým hněvom, uprostřed tance lze najít odpověď.

Vybíháme do venkovního mrholení na zádní dvorek Sibiře nachytat trochu čerstvého vzduchu. Společně se tu ve vzájemné symbióze tísní organizátoři, kapely a všichni další lačnící po cigaretě nebo zchlazení. Debaty o hudbě plynule přecházejí k těm o politice, aby se skončilo u klasické filozofie. Fotíme si zapomenutý plastový kelímek s hořčicí plnící se pomalu deštěm, který tu zůstal jako reminiscence na odpolední oslavu narozenin zdejšího komunitního prostoru. Adam Dragun mizí dovnitř, hrneme se rychle za ním.

Není kam spěchat, probíhá zvukovka Berlin Manson, která už dávno přesáhla desátou, kdy se původně mělo končit. Adam mezitím předvádí svého druhu stand-up, kdy ze sebe ostošest chrlí postřehy, které chtěl původně sdílet mezi songy. Letmá lekce antikapitalismu, anarchie a teorií Marka Fishera. Nikomu tenhle druh čekání nevadí, všichni se baví, stoupá nadšení a přichází… exploze. Žádné zdržování, rovnou čirá živelnost, záblesky, punk a pot. Chtěl bych mít dost energie uskákat celý koncert.

Když Edúv syn společně s Berlin Manson v závěru řvou: „Neverím kapelam, neverím ich textom, neverím, že spravia niečo s týmto svetom,“ vím, že právě těmto kapelám věřit chci. Hlasy promlouvající skrze The Wilderness nebo Berlin Manson jsou teď na Slovensku důležitější než kdy jindy. A jejich poselství, že když chceš být antifa, anebo třeba jen vegan, tak se nestěhuj do Berlína ani do Prahy, tesat do kamene. Začni třeba v Prešově, Trnavě nebo zrovna v Brně. Bránit nenávisti je třeba vždy a všude, každý den nám to nemilosrdně připomíná.

Info

Berlin Manson + The Wilderness + Endemit
14. 10. 2023 Sibiř, Brno

foto © Filip Peloušek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace