Temná (a ještě temnější) melancholie Widowspeak

Molly Hamilton se přebarvila na blond a najednou se podobá Stevie Nicks z osmdesátkového období Fleetwood Mac. Ta kdysi taky založila kapelu se svým partnerem (kytaristou Lindseym Buckinghamem) a psala osobité a osobní písničky. Stevie Nicks se přezdívalo Queen of Rock and Roll, ale Molly Hamilton, stejně jako její přítel Robert Earl Thomas, nosí ve společné skupině kožené bundy, kostkované košile a roztomile oldschoolové kozačky. Není královna pódií, je něžná a přímočará vypravěčka příběhů a přiznává, že z vystupování na veřejnosti je nesvá.

Na nové desce Widowspeak Expect the Best očekává Hamilton to nejlepší, ale chápe, že ne vždycky to tak vychází. Na rozdíl od starší tvorby, zejména před dvěma lety vydaného alba All Yours, je to nové proniknuté sotva zachytitelnou bolestí. Zasněná melancholie byla odjakživa vizitkou Widowspeak, ale teď je v jejich hudbě cítit nový smutek, nové starosti.

Říkají své hudbě „cowboy grunge“, i když vždycky byli onálepkováni dream popem a „zasněnou amerikanou“. Na Expect the Best dokazují, že s grungem mají opravdu něco společného: Right On je pomalá kytarovka s klasickou čtyřakordovou stavbou, jako třeba Polly a další evergreeny Nirvany, následující titulní song začíná pochmurným rachotem zkreslených kytar a že za okamžik zařve nebo zaskučí sám Cobain, je téměř hmatatelné. Hamilton v rozhovorech přiznává, že poslední deska je devadesátkami skutečně ovlivněná - přestěhovala se zpátky do Tacomy ve Washingtonu, kde vyrůstala, ponořila se do vzpomínek z dětství a vložila něco z té atmosféry do nových písniček.

Otvíračka The Dream se zdá být hořkosladkou, pro skupinu tak charakteristickou baladou, ale potom se v ní otevře mikrosvět plný kytarového delaye, smyčců a naděje. Následující When I Tried zase slibuje pohodovou atmosféru, ale pak vrcholí vzrušujícím, až bolestivým refrénem. Temné a prostorové Warmer a Let Me v sobě mají až něco postpunkového.

Deska Expect the Best znamená pro Widowspeak novou úroveň hudební produkce. Aranžmá jsou obohacené o smyčce a dechové nástroje, které se zajímavě prolínají s těžkými loudavými kytarami a jemným zpěvem Molly Hamilton. Každá píseň nového alba je vrstevnatá a unáší posluchače do nekonečna ponurého snění, co zůstává, to jsou upřímné příběhy a intimní atmosféra. Jak kdybyste poslouchali zpovědi kamaráda nebo povědomé, možná i vlastní myšlenkové proudy.