Anna Mašátová | Články / Reporty | 13.04.2013
Když před dvěma lety málem zbourali New York stage na Colours of Ostrava, nepotřebovali jste křišťálovou kouli, aby bylo jasné, že se v Čechách neobjevili naposledy. Taky že ano. Před rokem si omotali kolem prstu Prahu a téměř na den přesně si to letos zopakovali.
Americké Tortured Soul má na svědomí bubeník John-Christian Urich, který si přibral do týmu tehdejší spoluhráče ze skupiny Topaz, klávesáka Ethana Whitea a basáka Jasona Krivellofa. Oficiální začátek se datuje rokem 2003, o sedm let později došlo k personální výměně, když Jasona nahradil Jordan Scannella. Poznávací znamení? Čtyřčtvrteční rytmus udávaný dominantními bicími, mazlivá basa, funky klávesy. Vybroušená image. Značně diskotéková atmosféra koncertů, která díky mixu inteligentního popu, soulu i acid jazzu neurazí ani náročnějšího posluchače. A máme se na co těšit, k desetiletému výročí nám na podzim nadělí třetí řadovou desku.
S chlapci jsme si popovídali> odpoledne, čímž jsem se pro kamarády stala zaručeným zdrojem informací o začátku show. Takže mi k večeru začali pípat sms, v kolik se opravdu začne. Klasika. Několik aktivních jedinců se nechalo zmást plakáty a naběhlo do Lucerna Music Baru na osmou, znalci na devátou, zbytek se podíval na facebook Conference a dorazil později. Jedna rada. V Lucerně nikdy nic nečekejte dříve jak v devět. Obava, že pondělí sníží návštěvnost, se ukázala jako lichá. Plno. My jsme se s fotografem vydali do backstage, abychom ještě získali pár reprezentativních fotek předtím, než – jak sama kapela řekla – budou zpocení a nevábní. Ochotně se nechali dirigovat a přesouvat z jednoho kouta do druhého, spolupráce jedna radost. Navíc zapitá tequilou, která se pro ně stala natolik esenciální, že o ní složili píseň. Konečně začátek. Baby I only wanna see you more. Dámské části publika se při pohledu na fešáky v dokonale padnoucích oblecích viditelně zvýšila tepová frekvence. Elegance neelegance, na kopák se šlapalo v ponožce.
Možná si pod názvem kapely představíte ztrápené texty pubertálních emo vyznavačů, nic však nemůže být vzdálenější realitě. Urich sice zpívá o svých pocitech, věrnosti i vztazích, nicméně se neutápí v žalu. Spíše s nadhledem glosuje, se zkušeností světoběžníka, který se doma příliš neohřeje. A názvy písní hovoří vlastně samy za sebe – Home to You, In My Fantasy, How’s Your Life. „We are Tortured Soul z New York City, jak se dnes máte?“ Téměř zbytečná otázka, jasně že skvěle.
Zajímá vás, co tak kapela na turné vypije? Tortured Soul se vám ochotně svěří. Drink tix! Svižné tempo diktované bubny rozhodně nenechávalo příchozí vydechnout, tančili asi všichni a ochotně reagovali na Scannellovy výzvy k tleskání. Přechody mezi jednotlivými písněmi byly vražedné, pauza ani vteřinová, kapela jela jak splašená. Až nepatřičně klidný Whiteův výraz, pot řinoucí se z bubeníkovy hlavy a možná trochu komicky velká basa, spokojeně předoucí v basákových rukách. Mírně zpomalili jen u novinky Dirty. Tak ještě pár písní, Special Lady a konec. See you soon, we love you! Nebo ne? Tak ještě jednu, ale to už bude fakt poslední.
Škoda. Za pult si stoupl DJ Lumiere a začala afterparty. Pánové nejsou žádné sebestředné fifleny, ochotně se po koncertu fotili a popíjeli s fanoušky. Jen možná až příliš často zaznívala námitka, že to bylo krátké. Prý se příště polepší. Urich se začal, kvůli oblíbenosti kapely na sardinském poloostrově, učit italsky, třeba si jednou přibere i češtinu. Scannella už je nalomen a vzkazuje, že koncerty v Čechách jsou jednoznačně jeho nejoblíbenější. Povedený večírek.
P.S. Kdosi z pánských diváků se dokonce vyjádřil, že kvůli Tortured Soul možná změní sexuální orientaci.
Tortured Soul (usa)
8. 4. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.