Värttinä se vrací ke kořenům

Finské uskupení Värttinä znají snad i ti, kteří by Finsko na mapě hledali drahnou chvíli. Women power přichází letos s novinkou Viena, třináctým studiovým albem, jehož elektronická verze koluje po síti již nějaký čas. Pevný disk si však kapela naplánovala vydat až zkraje roku.

Ačkoliv po dlouhá léta tvoří jádro skupiny tři ženy, nebylo tomu tak vždy. Projekt založily před třiatřiceti lety sestry Mari a Sari Kaasinen ve městě Rääkkylä coby mnohačetný ansámbl ztvárňující prastaré finské a karelské písně. Neudivovaly jen silou svých hlasů, ale i neobvyklým nástrojovým složením - třeba finskou citerou kantele, houslemi, akordeonem, whistle či saxofonem. K prvním znatelnějším změnám v obsazení došlo v devadesátých letech, když členky souboru začaly studovat na Sibeliově hudební akademii v Helsinkách. Nové vlivy, mísení jazzu, rocku a lidovek jim vyneslo finskou cenu Emma, skupina vydala veleúspěšné album Seleniko, následovala světová pódia, dnes již slavné desky Kokko, Vihma, Ilmatar aj., mezinárodní kolaborace se slavnými kolegy a dokonce i prezentace Finska v soutěži Eurovize. Dlužno dodat, že už od roku 1996 jsou autory hudby i textů buď samy interpretky či muzikanti z doprovodné kapely.

Název Viena je pro našince téměř zavádějící. Ne, nejedná se o oslavu krásy rakouské metropole. Värttinä se vrací ke kořenům, do oblasti Viena Karelia, východní Karélie, neustálého zdroje inspirace i okouzlení, ze které čerpal látku třeba i Tolkien pro Pána Prstenů (a ostatně sama Värttinä spolupracovala roku před deseti lety s oscarovým skladatelem A. R. Rahmanem na hudebním provedení Pána prstenů).

Dvanáctipísňové album si vystačí s minimem vedlejších prostředků, tím hlavním jsou – snad ještě více než kdy dřív - ženské hlasy. Tedy rojhlas Mari, Susan Aho a Karoliiny Kantelinen s doprovodem akordeonisty Mattiho Kallia a hráčů na strunné nástroje Lassiho Logréna a Mattiho Laitinena. Téměř všechny kompozice pocházejí z kapelní

dílny. Tři tradicionály Raijan Joiku, Kokko a pro fanoušky kapely známá píseň Oi Dai si přirozeně rozumí se současnými kusy.

Můžeme jen spekulovat, zda pro vokálně náročnou desku nenastala doba i díky nové zpěvačce Kantelinen, etnomuzikoložce, specializující se právě na etnické vokální styly, jako je třeba joik, tradiční sámský zpěvný způsob mající společné prvky s indiánskými zpěvy. Kantelinenin hlas dodává Värttině grády, ať už live či z desky, o čemž se několikrát mohli přesvědčit i tuzemští příznivci finských děv.

Värttinä umí i po desítkách let nabídnout posluchačům potěšení z poslechu a dokonalý gesamtkunstwerk – také tentokrát pozměnily image a "kostýmy", které vzhledem k tradičnější desce dostaly folklórní motivy, výborně komunikují s fanoušky na sociálních sítích a je jistotou, že živé provedení novinek bude jako vždy doprovázeno nevtíravou choreografií a vtipem.

Finské vřeteno (se) jen tak točit nepřestane. Värttinä zraje jako víno, stárnutí však přenechává jiným.