Anna Libánská | Články / Recenze | 25.09.2013
Horká indie vlna se přelila přes arktické břehy, a pokud Arctic Monkeys nechtěli nadobro zůstat u ledu uprostřed mrazivé pustiny, museli se chopit vesel a vydat se hledat nový teplý proud. Pochopili, že pokud chtějí navázat na předchozí úspěchy, musí ze sebe vydat něco víc a vytasili se s poctivými rockovými riffy, vsadili na silné refrény a lehce zapamatovatelné melodie.
Název alba si opičáci vypůjčili od Velvet Underground, kteří použili zkratku VU k pojmenování své kompilace téměř před 30ti lety. A v některých písních připomínají Velvety i hudebně, čemuž napomáhá hlavně zabarvení hlasu Alexe Turnera, který místy připomíná Lou Reeda (taková Mad Dogs by se na Loaded vyjímala dokonale). Deska AM je vyzrálejší, rejstříky pestřejší. Je mixem nyní tak populární psychedelie okořeněné nenuceným, a přitom líbivým popem, r’n’b a zabalená do rockového hávu. Arctic Monkeys srší nábojem a rozhodně nevykrádají sami sebe nebo někoho jiného, v určitých polohách byste je nejspíš ani nepoznali.
Možná i proto jsou recenze tak protichůdné. Nejlepší deska Arctic Monkeys? Nebo nejlepší deska dekády? Byla bych na superlativa velmi opatrná, raději si řekněme, co toto album není – generační výpověď. Arctic Monkeys byli po několik let hlasem mladé dospívající generace, ovšem leckteré pasáže na AM znějí jako stránky z deníku zastydlého puberťáka, přesto nepostrádají poetičnost a obraznost (Arabelle). I třicátník může plnit šuplíky básničkama.
Je hloupé do smrti zpívat o prvních láskách a mladických rebeliích, ale hezky se to poslouchá, a kluci to dobře vědí. To, že kapela dospěje a někam se posune, neznamená, že začne parafrázovat Aristotela a rozjímat nad globálním oteplováním, nelze se však ubránit pocitu, že starší texty byly mnohem uvěřitelnější. Fráze typu ,,Chci být tvůj vysavač, vdechnout tvůj prach“ působí spíše jako póza, kterou se arktické opičky pokoušejí vymazat ze své minulosti image vlasatých a zarostlých folkařů, s níž se prezentovali na minulém albu. Pro sichr se ještě ostříhali, nagelovali si vlasy a najali osobního stylistu (novinářská spekulace).
Póza nepóza, funguje jim to. Můžete se kroutit jak chcete, ale deska nemá jediné slabé místo, AM je jízda od začátku do konce. Nešokuje, nesnaží se přijít s něčím novým. Je chytlavá (minimálně chytlavější než předchozí Suck It And See ), stravitelná a bude vás bavit i po několikátém poslechu. Ano, bavit, Arctic Monkeys si nekladou za cíl být intelektuální kapelou, pod jejíž slupku pronikne jen pár vyvolených. Je to hudba pro běžné posluchače, kteří neholdují Justinovi a které Miley olizující kladivo na demoliční kouli nechává docela chladnými. O schopnosti opičáků oslovovat masy ostatně svědčí i přední umístění songu Do I Wanna Know? v hitparádě BBC a závratná rychlost, jakou AM mizí z britských pultů.
Pokud nedáte dopustit na první alba, je možné, že z AM nebudete nadšení. Kapela ovšem nemůže ustrnout ve svém vývoji. A fanoušci by taky neměli.
Arctic Monkeys – AM (Domino Records, 2013)
www.arcticmonkeys.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.