Články / Reporty

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková | Články / Reporty | 04.07.2024

Hustým vzduchem plnící se MeetFactory otřásají řezavé zvuky kytar a pronikavý ženský hlas. Prostor si před několika minutami bezskrupulózně přivlastnilo britské trio Lambrini Girls a s punkovou razancí dává publiku najevo, že hudba je nejen estetickou veličinou, ale i prostředkem pro vyjádření postoje. O postoji Lambrini Girls není pochyb. Prosazují práva žen a queer osob, vymezují se proti praktikám policie a politickému útlaku. Živelnost dění na stagi by se dala krájet, frontwoman Phoebe Lunny se v polovině výstupu vrhá do publika a vyzývá k interakci. Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek. Několik jízlivých narážek je adresováno feminismu jako takovému a době, ve které je „už zakázáno cokoliv říkat“.

V atmosféře vyprodaného sálu čekajícího na ikonu newyorské klubové scény Kim Gordon se nelze ubránit pocitu, že dochází k bolestnému nedorozumění v tom, o jaký koncert se vlastně jedná. Americká umělkyně svou tvorbou i názory ztělesňuje jasné stanovisko, s přibývajícím věkem stále explicitněji. Výběr předkapely nebyl náhodný, kromě pro Gordon tolik příznačné demonstrace ženské síly se v něm odráží i popření obecných pravidel pro to, co ženy můžou a co ne.


fotogalerii z koncertu najdete tady

MeetFactory nehostí Sonic Youth, ale umělkyni, která od podstatné životní etapy postoupila dále, vpřed. Stejně jako její bývalí spoluhráči Thurston Moore, který smíchovskou továrnu navštívil na jaře loňského roku, a Lee Ranaldo, jenž svou pražskou zastávku pojal komorněji předloni v žižkovském Punctu, dává i Kim Gordon symbolické sbohem tomu, co bylo. Srovnání všech tří vystoupení přináší jak vhled do jednotlivých vrstev Sonic Youth, tak ujištění, že je to právě Gordon, kdo je nejhlasitější.

Základ setu tvoří album The Collective, impozantní soubor elektronických skladeb se silným rytmickým podkladem, které autorka nahrála na jaře s producentem Justinem Raisenem. To je doplněno několika skladbami z první sólové desky No Home Record (2019) a hutným kytarovým singlem Grass Jeans (2021).

Doprovodná kapela ve složení Camilla Charlesworth (baskytara), Madi Vogt (bicí) a Sarah Register (kytara), která autorku provázela i při turné k první nahrávce, je sice tvořena téměř o dvě generace mladšími hudebnicemi, jako celek ale těleso funguje organicky (i toto je zajímavý kontrast oproti kapele Moorea, který dal přednost obklopení „starých přátel z branže“). Výrazné a živé kapelní pozadí tvoří protipól ke Gordon, která s nezaujatým výrazem korzuje po kraji podia a do všeobjímajícího hluku deklamuje texty.

V autobiografii Holka v kapele (2015) Gordon vysvětluje, že tím, co ji nejvíce fascinovalo na newyorských nowaveových kapelách, bylo, jak „odtažitě a abstraktně jejich hudba schválně zněla“, a dodává, že se jednalo o „to nejčistší a nejsvobodnější, co kdy slyšela“. Právě tady lze hledat kořeny jejího hudebního jazyka. Přednes tvořený směsicí odtažitosti, klidu, stability, upřímnosti a kultivovaného vzteku je společně s mocným trapovým beatem a noiseovými stěnami ráznou, ale neafektovanou odpovědí na šovinismus a ageismus. Svoboda a čistota, které se pojí s touto formou autentického projevu, jsou stejně jako pro no wave osmdesátých let i pro Kim Gordon jednou z nejsilnějších zbraní.

Její vzdor je pramálo podobný tomu drzému a hlasitému, s nímž operují Lambrini Girls. Jedno však mají společné: jsou projevem odvahy, nikoli strachu, proto jsou cenné.

Info

Kim Gordon (us) + Lambrini Girls (uk)
2. 7. 2024 MeetFactory, Praha

foto © Zuzana Valešová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temné prapory unavených těl (Lunchmeat Festival 2024)

Filip Peloušek 30.09.2024

Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.

Poměry techna a pisoárové rubriky (Lunchmeat Festival 2024)

Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024

Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.

Když není tak zle (Berlin Manson + Fvlcrvm)

Klára Řepková 29.09.2024

Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.

Staří maséři, dřevěná podlaha a to další (Lunchmeat Festival 2024)

Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024

Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.

Žalozpěv za vše, co je krásné (Big|Brave)

Marek Hadrbolec 27.09.2024

Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.

Prchlivé, trvalé okamžiky (Lunchmeat Festival 2024)

Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024

Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...

Hypnóza, potom tranz (Sýček + Oswaldovi)

Jakub Veselý 27.09.2024

Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.

Tři, čtyři, pět… (WWW Neurobeat)

Veronika Tichá 25.09.2024

Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...

Když androidi tančí (Louis-Philippe Demers & Bill Vorn present Inferno)

Jarda Petřík 25.09.2024

Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.

Bez dechu s dechem (Katarina Gryvul & Alex Guevara)

Jarda Petřík 24.09.2024

Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace