Michal Pařízek | Články / Recenze | 24.11.2014
Děvčata snad ještě nešláply vedle – celé to začalo zabijáckým singlem Husbands, debutové album Silence Yourself nás pak srazilo na kolena do předklonu a drtivý 10“ s vlastní novinkou Fuckers a coververzí legendárních Suicide Dream Baby Dream dorazil. K tomu strhující koncerty, pevné postoje a parádní merch, prostě u Savages všechno správně. Navíc je vlastně docela sympatické, jak jejich angažovanost a ambice jdou mnohým proti srsti, a roztomilou umanutost, se kterou bojují proti mobilům na koncertech, je třeba podporovat.
Savages často koncertují s japonským krautrockovým kvartetem Bo Ningen, zpěvačka Jehnny Beth dokonce hned několikrát hostovala na jejich nahrávkách. Přátelské vztahy mezi oběma formacemi vrcholí na společném díle Word to the Blind. Simultánní zvuková báseň, jak kompozici o jedné skladbě složené z pěti vět nazývají, byla nahrána v londýnské Red Gallery a nyní vychází také na LP. Bo Ningen jsou podobně jako Savages živě i na nahrávkách vynikající, jenže pokud nemáte možnost vidět experiment Word to the Blind na vlastní oči, samotná nahrávka vás pravděpodobně neosloví. I živě zůstalo představení někde na půli cesty.
V první řadě je třeba říct, že nejde o spontánní improvizaci, ale o cvičení na dané téma. Obě kapely se společně připravovaly, celý koncept mají dopředu pečlivě rozmyšlený, a možná i proto kompozici raději rovnou rozdělily do pěti vět. Šeptaný vokální úvod chytne na první, tady samozřejmě zapracuje představivost, kterou podporují decentní echa a industriální zvuky. V tuhle chvíli mají posluchače pevně v hrsti, pozvolný nástup skřípavých kytar a dalších nástrojů se také povedl. Velice dlouhá pasáž, ve které se připravuje nástup, který nakonec nepřijde, ovšem veškerá očekávání snadno rozpustí.
Po chvíli opět zaostříme nad psychedelicky stoupavým rytmem, který ovšem záhy končí v naprosto zbytečném freejazzovém jamu. Skvělá zpívaná pasáž přichází poměrně pozdě na to aby mohla něco změnit, navíc vrcholí opět ve frenetickém bordelu, opakování nudí. Při vzpomínce na to, jak snadno a elegantně dokáží udržet napětí třeba Swans, nezbývá pokrčit rameny. Nahrávka působí nešikovně a samoúčelně, ne každý moment musí být nutně zaznamenán. Výše uvedené námitky ovšem nevyvrátil ani sobotní koncert na festivalu Le Guess Who?.
Představení bylo samozřejmě totožné jako nahrávka, ale živý koncert je prostě něco jiného, už nástrojové rozestavení působilo monstrózně. Pódiu vévodily dvě bicí soupravy a zbylé trojice stály naproti sobě bokem k publiku na jakýchsi molech, mířících do poloviny hlediště, zpěváci Jehnny Beth a Taigen Kawabe tak koncert strávili vlastně uprostřed publika. Hlavní slabina kompozice, kterou je poměrně násilné spojení jednotlivých vět do sebe, se živě jenom potvrdila. Po každém povedeném momentu mělo navíc publikum tendenci tleskat, což muselo aktéry vlastně rozčilovat, písničky prostě bodují.
Právě Jehnny Beth a Taigen Kawabe ve společném rozhovoru pro server The Quietus mluvili s nadsázkou o tom, že záměrem bylo zachytit něco jako bitvu mezi skupinami. Tak to se opravdu nepovedlo. Obě kapely rozhodně nehrají „proti“ sobě, ale spolu, například bubeníci mají v podstatě totožné party a navíc na improvizaci zjevně není čas. Příliš uzavřený koncept nejspíš brání tomu, aby se obě kapely svobodně nadechly, a to je vzhledem k jejich potenciálu veliká škoda.
Bo Ningen & Savages - Words to the Blind (Stolen/ Pop Noire, 2014)
www.boningen.info
www.savagesband.com
www.boilerroom.tv/session/savages-and-bo-ningen
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.