Články / Recenze

České post-hardcore? Tosiro a smrtitanec

České post-hardcore? Tosiro a smrtitanec

gaga | Články / Recenze | 25.12.2012

Vybrat si jako intro a pojivo desky Vláčilovo Údolí včel, to chce odvahu. Zasvěceným přeběhne mráz po zádech a představy nabydou jasných obrysů. V tomto případě by měly být obrysy ostře kontrastní, obraz špinavě zrnitý jako u starých černobílých filmů, ale s barevným laděním do černočervené.

Údolím včel to všechno začíná, avšak nekončí. Pro první tři skladby slouží jako jednotící motiv a ty zároveň působí jako neotřelý soundtrack k jednomu z vrcholů filmové Nové vlny. Ne že bych se na film dívala za doprovodu Tosira, i když po promyšleném střihačském zásahu je i tenhle kousek docela dobře představitelný. Názvy písní a jejich texty, budete-li mít dostatek trpělivosti nebo lyricsheet, dokážou v jistém kontextu a posluchačském rozpoložení navodit zašlou slávu středověku. Ať už se soustředíme na padlé krále, stříkající krev a černorudé zasychající skvrny na bílém křižáckém hábitu nebo horizonty, za nimiž lze vidět nekonečné dálky a trmácení se za nejasným, leč touženým cílem. A celý razantně vyprávěný příběh graduje stále prostornějším zvukem, až na konci Horizontu postrockový atmosférický háv spadne a teprve pak začne ostrá kadence připomínat post-hardcore. Dostáváme se z míst neznámých a neprobádaných tam, kde to kapela velmi dobře zná.

Funkčním přechodem mezi těmito dvěma odlišnými pojetími je skladba Smrtitanec. Ta končí dlouhou táhnoucí se vazbou, která symbolicky ukončuje život předchozí křižácké výpravy. Potom už nastupuje bordel a špína v ryzí zvukové podobě. Přichází chvíle pro příznivce ostrých kytar, těžkého zvuku padajícího ze závratných výšek a jemných hlukových her.

Íkaros se odráží od neúprosného rytmu a stoupá sebevědomě vzhůru, ale atmosféra postavená na drtivých kytarách evokuje jeho strastiplný, bolestivý zápas s gravitací. Až zamrazí, jak živě si lze pád představit. Jako scéna z apokalyptického hollywoodského blockbusteru. Následující Věže zpočátku zní jako pokračování Íkara a pokud nesledujete playlist, skladby stěží rozlišíte. Věže po chvíli zešpinaví a rytmus se poddá punkovému diktátu, jednoznačně největší nářez alba. Jen se smiřte s tím, že bez lyricsheetu už si tu neškrtnete. Můžete tušit, ale bez porozumění se jen obtížně budete dobírat pravého smyslu. Ostatně skladba nabitá takovou mírou „hejtu“ může mít dneska kořeny prakticky kdekoli. A závěrečná Paris tomu nasazuje korunu. Vrací se zpátky k postrockové, melancholické notě, tvořené osamělými, tesknými akordy kytary s velejemným noiseovým pozadím. Atmosféra se vrací zpátky k dalekým výpravám, na začátek alba. Jsme mnohem blíž, v Paříži, leč zahalené šedavou mlhou temného středověku s útrobami mírně prohnilými.

Album je epicky vyskládané, a ač se zdá, že tvoří dvě oddělené části, motá se v kruhu. A třebaže čekat zásadní hudební průlom by bylo naivní, s dostatečně flexibilním volume se z jeho poslechu stává záležitost, která svojí hlučností a vřavou vykáže z hlavy vše přebytečné a nakonec navodí zrnité ticho a spokojený stav sladkého myšlenkového bezvětří.

Info

Tosiro – Černorudá (DIY, 2012)
www.tosiro.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 24.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace