redakce | Články | 22.12.2020
Na jaře jsme se ptali promotérů na výhled do budoucna. Přemýšlelo se, kdy se začne koncertovat a jaké budou povolené kapacity. Tentokrát se ohlížíme za hubeným rokem 2020. Radosti, zklamání a co na to hudba? Odpovídají zástupci promotérských skupin Earth Music, Heartnoize Promotion, It's not broken it's vintage, Landmine Alert, Mood, Obscure Promotion a Spratek production.
Co vás letos nejvíce potěšilo po hudební stránce?
DUŠAN SVÍBA (EARTH MUSIC): To, že se nám vůbec podařilo uspořádat letošní Colour Meeting. Sice jsme celou dobu doufali, že festival naší velikosti snad “projde”, ale i tak jsme měli velkou kliku, ještě 2 dni před festivalem jsme nevěděli, jestli budem, nebo ne. A taky že se nám podařilo dát dohromady krásný “domácí” program.
JAKUB JÍRA (LANDMINE ALERT): Bez pořadí: Empty Country, Young Jesus, Stephen Malkmus, Plants and Animals, Nnamdï, Pinegrove, Little Kid, Melkbelly, Supermilk, Coriky, Protomartyr, Clipping., Yves Jarvis, The Homesick, Oneohtrix Points Never, Bing & Ruth.
KRISTÝNA PROCHÁZKOVÁ (SPRATEK PRODUCTION): Ze vzpomínek na dobrý koncerty si dokážu vybavit jen Punxtreffen. Vezla jsem tam svoje holky z Bibione, potkala se s hromadou kámošů a dávala cigáro na sluníčku, přičemž celou tuhle seanci provázel skvělej lineup a dětská radost všech lidí, který se na tom podíleli. Jinak mi za poslední dobu udělala radost nová kompilace Crooked to Death, poslední EP Edova syna, Sick Disco od München Konflikt, Násilníkův Klíčník a Liebe od Tábora. Vylovila bych toho víc. Ze zahraničí nová deska Crack Cloud, EP Snow Day od Shame, nějaký písničky z novýho alba Heleny Deland a poslední deska Cindy Lee What's Tonight to Eternity. Těším se na nový album Black Country, New Road.
MEG JANDEROVÁ (IT’S NOT BROKEN, IT’S VINTAGE): Dostala jsem karaoke mikrofon.
SU (HEARTNOIZE PROMOTION): Výpadek zahraničních kapel ukázal, jak barevná domácí scéna je. Některé menší kapely jsme v krátké koncertní sezóně mohli vidět téměř všude a mohli tak i s radostí pozorovat jejich vývoj (zdravíme Amelii Sibu). Přese všechny překážky také vznikla řada povedených menších akcí a malých festivalů, které by se, nebýt pandemie, nikdy nekonaly. Máme radost, že se jsme se takto mohli podílet na organizaci festivalů Jednota Kalvárie a Moody Moon Noize. Atmosféra byla v obou případech euforická.
TEREZA ODEHNALOVÁ (MOOD): Na to, že počátek roku vypadal nadějně ohledně některých bookingů, mne potěšilo, jak jsme všichni zabojovali a semkli se ve chvíli, kdy se to celé podělalo. Výsledkem byl třeba perfektní Moody Moon Noize. Myslím, že šlo o neskutečně povedenou událost tohohle léta, a to nejen po hudební, ale i lidské stránce. Vznikla i spousta jiných hudebních skvostů, které potěšily - večery Fource Live, koncerty mých oblíbených Chief Bromden, křest Hissing Fauna, EP Sinks, desky Protomartyr nebo Fontaines D.C., Pelhřimovy nebo náš Šamana Ztráta Mood a nakonec i Konektiv, který teprve poběží, ale je na co se těšit!
TOMÁŠ FIALA (OBSCURE PROMOTION): Snad asi jen fakt, že tu je jakási sounáležitost hudební scény a všichni jsou k sobě v rámci dané situace milejší a přátelštější. A pokud se bavíme o konkrétní hudbě, tak bych chtěl vyzdvihnout poslední album !T.O.O.H.!. Je to hodně avantgardní věc v mnoha směrech, svojský death/grind s českými texty. Jediná drobná vada na kráse je trosku nepřirozený zvuk bicích, ale celkově má album skvělé nápady. Tahle kapela byla ve své době u Earache a je dobře, že svou káru veze s pokorou dál.
Co vás naopak zklamalo, a to nejen po hudební stránce?
DUŠAN SVÍBA (EARTH MUSIC): Že nemohly přijet zahraniční kapely, které jsme měli zabookované. Např. o uKanDanZ jsem usiloval pět let, Dubioza Kolektiv je pro nás za normálních podmínek nedosažitelná. Obojí bylo na dosah, o to větší bylo zklamání.
JAKUB JÍRA (LANDMINE ALERT): Sufjan Stevens, Tenet a absence blízkosti.
KRISTÝNA PROCHÁZKOVÁ (SPRATEK PRODUCTION): Jsem nasraná z vykrádání zkušeben a klubů, který měly celou dobu co dělat, aby vůbec přežily. Nejdřív zkušebna Nuslí, Orientu a Bibione ve Fuchsu a pak vykradenej prostor kluků ze Spodního Světla. Těžko říct, kdo za to nese zodpovědnost, korona party postupuje a lidi jsou zoufalejší. Jen škoda, že nezávislá hudební ,,scéna“ nedostává větší podporu, díky které bychom nemuseli přežívat bez možnosti plánovat cokoli dál. Doufám, že všichni vyváznou s co nejmenšíma škrábancema a budou mít radost z toho, co dokázali zvládnout během kulturního nečasu. Já se snažím bookovat koncerty mezi pauzou na cígo na stavbě a obsluhováním vinohradskejch fajnšmekrů ovesnejma kapučínama (#pokora) a udržovat si tu naději, že zas budu moct dělat to, co mám nejradši. Pít pivo a buzerovat kapely.
MEG JANDEROVÁ (IT’S NOT BROKEN, IT’S VINTAGE): Srandovní otázka. Byl to takovej běh se svázanejma nohama. Letos se mělo konat hodně skvělejch akcí, který se musely zrušit, je to velký mrzení a ztráta pro pořadatele, který do příprav investovali, těšili se a radost z toho pak žádná. Nemyslím si, že by to přineslo něco pozitivního. Streamy atmosféru koncertu nikdy nedoženou. Nepřijde mi ani, že by karantény daly kapelám víc prostoru pro tvorbu. Nevím, jak to vnímají ostatní, ale přijde mi, že pro inspiraci je lepší šrumec než tohle bezčasí. Za světlý momenty považuju například koncert YC-CY, Munchen Konflikt, Wrackspurts, Punxtreffen, nejlepší šílenost od soumraku do úsvitu Maske, Ex White, Wax Legs, lázeňský Moody Moon Noize a desku Aus. Všem přeju do novýho roku jen to nej a snad se brzy potkáme v lepších časech.
SU (HEARTNOIZE PROMOTION): Není pochyb o tom, že v době krize byly na prvním místě úplně jiné starosti. Přesto mne zklamalo, jak vratké nohy hudební průmysl má.
TEREZA ODEHNALOVÁ (MOOD): Těžké vybrat jedinou věc, co mě v tomhle povedeném roce 2020 zklamala, ale nejvíc jsem byla rozladěná asi z té všeobjímající frustrace a demotivace, která zapříčinila spoustu smutných konců.
TOMÁŠ FIALA (OBSCURE PROMOTION): Neorganizovanost české vlády a postupu v téhle době… Určitě nešlo zamezit všemu, ale většina věcí se dala dělat výrazně lépe. Snad bude rok příští, co se týče živého hraní, mnohem lepší.
foto © Anna Baštýřová
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.
redakce 13.11.2024
Filmové tipy od programové ředitelky kameramanského festivalu.