Asymmetry, den třetí: Ultraminimal gypsy punk a zombiepogo

Festivaly na louce či letišti s obřími kempy a vesničkami toitoiek mají zcela jistě své kouzlo (nebo taky ne). Festival v historickém městě je kouzlo samo o sobě. Pravda, nezažijete tolik nočních dobrodružství, ale zase bydlíte civilizovaně. A to v Polsku znamená v krásném apartmánu za absurdně nízkou hostelovou cenu. Když teda zrovna nekliknete na první výhodný offer, co na vás vyjede.

Asymmetry začíná každý den až v 17:00 a všichni řeší, co dělat před tím. Vyplatí se zajít na hlavní rynek. Rozumějte čtvercové náměstí s blokem budov, v nichž jsou mimo jiné i undergroundové kluby (Kokpit uprostřed Staromáku, bizarní). Dokonce jsme měli štěstí vidět vojenskou přehlídku, kde si to vojíni maršovali do Sabaton a marching band vyhrával Jamese Bonda. Kousek od toho (ve Vratislavi je všechno kousek) jsou zelené ostrovy s kostely a katedrálou. Nebo velké zastřešené tržiště. A pokud máte historické architektury dost, ta socialistická je ještě lepší. Brutální panelákové zástavby z popraskaného betonu, kde si bezejmenný architekt dokázal i za komunismu splnit svoje gaudíovské sny s oválnými okny a rozházenými patry. K tomu pivo Perla, masové pirožky a bigos. Polsko? Bingo.

Na počátku třetího dne bylo ticho a nehybné zírání před sebe. Pak Bůh řekl: budiž hlasy a ozvaly se hlasy – jeden, druhý, třetí, všechny přes sebe, kytara, bubny, basa, vše najednou. Dvacet minut ultraminimalistických Gogol Bordello. A protože hrát na stejný nástroj je nuda, tak si je radši vyměňme. A pak třeba zase patnáct minut gipsy punku s trochou skáčka. A už je to s tou kytarou zase nuda, dej mi bicí! Ukrajinští Perkalabski Prydatki.

Po ukrajinské divočině jsme si ještě museli užít poslední zbytky světla, na což bohužel padli Metallic Taste of Blood a Zapaska. Před dvojblokem pomalostí jsme se ještě stihli občerstvit trochou chaotického hardcoru z Varšavy. Semantik Punk ale narozdíl od nadcházejících vystoupení moc nepotěšili. Nic nového pod sluncem. Nakonec nás lehce iritující vokální projev zpěváka vyhnal hledat místo před hlavní stagí.

Těžký, přetěžký koncert, kdy vás na každou dobu extrémně podladěná basa kopla do břicha. A znovu a znovu. Poláci odvětili uměním zombie poga na 60 BPM a zbytek jen konsternovaně naslouchal dunivým vibracím Morie vygradovaným do epileptických metalových breaků. Italové Ufomammut předvedli zpomalený doom sludge v minimalistické sestavě s maximálním zvukem. Pro festival vytvořili speciální mix obou Oros: Opus Alter i Opus Primum a hodina byla málo, ještě tak dvě. Masivní zážitek vypálil slovo Ufomammut každému na prsa, aby nikdy nezapomněl, že jeho dny už byly dávno sečteny, a opojen tóny ztrácejícími se v hlubinách notové škály čekal na smrt.

Na gigantickou italskou nákladní lokomotivu se první české lokálce navazovalo dost těžko. Opavští Social Party působili ve velkém a nepříliš naplněném prostoru trochu bezradně. Ne že by hráli špatně, ani jejich tvorba není vůbec marná, zejména pak poslední deska představuje zajímavé post-hardcore, ale stejně se valné odezvy publika nedočkali. Snad se ale našel někdo, koho zaujali, a pomůže jim dostat se někam dále za hranice, ale do klubu. Ten by jim totiž seděl mnohem více.

Na hlavní stagi se pokračovalo ve velkém stylu, jen se oproti Ufomammut trošku zrychlilo. Ale zase ne moc. Amenra předvedli vynikající a soustředěný výkon plný gradací a emocí, občas tak emotivní, že jsem se bál, aby zpěvák otočený k publiku zády neutopil svého kolegu za bicími ve svých slinách. Jestli jsme o den dříve jmenovali do all star teamu pomalé post-hudby Cult of Luna, tohle belgické uskupení by s nimi bylo v první lajně v útoku... na vaše bezbranné duše. A to nejen skrze sluchové vjemy, došlo i na ty zrakové. Celé vystoupení bylo okořeněno úchvatnou projekcí na velké plátno, elegantně doplňující ponurou atmosféru, která působila jako droga. Jak s ní začnete, chcete znovu. Nezbývá než doufat, že ji nějaký šikovný dealer brzo dostane i do české kotliny.

Pokud není z desek Melvins zřetelně slyšet, jak přesně ovlivnili grunge a sludge, tak u živého vystoupení byste museli být hluší. Zvláště když těžkopádnou basu hraje nepřehlédnutelný kontrabas. A rock’n’roll Buzze Osborna je špinavější než blond Kurta Cobaina. Celé to bylo špinavě zahrané, s nedbalou elegancí a vlastně dost párty rock. Freak Puke zní naživo podstatně zábavněji a starým hitům z Houdini se nedá nic vytknout. Po Nevesis jediná opravdu rocková show se sólíčkama a kravatou Trevora Dunna.

Tento ročník Asymmetry uzavřeli po druhé hodině ranní Downfall of Gaia. Ačkoliv byla na zbylých účastnících i kapele, pro kterou to byl poslední koncert na dlouhé evropské tour, znát únava, byla to více než důstojná tečka za celým festivalem. Zahloubaný post-metal s prvky blacku po trošku rozpačitějším začátku vtáhl zbylou hrstku hudebních geeků do mrazivé země tklivých melodií, věčných ploch, valivého sludge a blast beatů plných statické energie.

Perkalabski Prydatki mají možná sedmdesát fanoušků na facebooku a ze vší té azbuky není poznat, odkud přesně jsou, ale na Asymmetry uhranuli snad všechny. Amenra a Ufomammut se zařadili po bok Cult of Luna, a pokud byl na Asymmetry někdo, kdo si myslel, že pomalá hudba je nudná, mohl to brát jako osvětu.

Pro koho je tedy Asymmetry? Pro lidi, co chtějí hodně muziky za málo peněz, neomezují se na jeden žánr, ale poslouchají metal, nevadí jim na festivalu čisté záchody a armáda zaměstnanců početnější než večerní obecenstvo. Také pro lidi, co nemají potřebu stát dvanáct hodin v kuse před stagí, nemají na Roadburn a chtějí festival spojit i s turistikou či klidným spánkem. A nakonec je to hlavně pro lidi bez předsudků, kteří ocení zajímavě poskládaný line-up. Vratislav je vzdálená jen pár děr v polských silnicích (kterých je opravdu jen pár, protože máme téměř úplné dálniční spojení) a Asymmetry je skvělý start festivalové sezóny. Příští rok sraz před fontánou.