mexhouse | Články / Sloupky/Blogy | 02.02.2014
Závěr Festivalu Spectaculare sliboval dvě lahůdky, které byly zajímavé nejen tím, co produkují za hudbu, ale v rámci divácké odezvy hlavně tím, že bylo zase vyprodáno. Nevím, jestli se u nás už podařilo udělat několikadenní elektronický festival, který by měl tolikrát plnej dům, smekám před pořadateli, smekám i před fanouškem.
Protože jsem chytrej jako vopice, přišel sem jen tak tak, abych se vyhnul padesátimetrové frontě na šatnu, díky čemuž jsem viděl i Hauschku od začátku. Takhle: za hvězdu měl být a taky byl Nils Frahm, ale potkával jsem víc lidi, kteří šli na německého experimentátora. Dva pianisti, dva přesahy, dva vesmíry. Volker Bertelmann aka Hauschka je zvláštní typ pavouka, který si otevře křídlo, na struny naháže binec, co má po kapsách, vyhrne si rukávy a začne preludovat. V průběhu koncertu pak ještě všechen ten spotřební materiál (kousky kovů, pásky, korále, cokoliv) po strunách posouvá a přesouvá podle toho, kam bude tlouct. Výrazové prostředky hudebního nástroje se znásobují, zvukové pole bobtná a prostor pro humor, improvizaci a nečekané zvraty je takřka nekonečný. Jestli nevíte, o čem mluvím, doporučuju video z keňského Nairobi, velmi výmluvné. Navíc Hauschka předvedl set s finským perkusistou Samulim Kosminenem (mohli jste vidět na Colour s Kronos Quartet, kde měl tribálnější sestavu). Mimořádně uvolněný a humorem sršící Hauschka se vyžíval i v promluvách k publiku, což příjemně kontrastovalo s odměřeným a soustředěným Kosminenem, který se zároveň držel zpátky a prostor kolíkoval pro Hauschkovy mergle (pravičkou ještě obsluhoval mašinky), než že by se tlačil dopředu. Projekce zabírající křídlo seshora tomu dávala další rozměr, je dobrý vidět, co se odehrává uvnitř nástroje. Hauschka je úkaz, který ohromí originalitou a živou hudbou na druhou i nezaujatého, neznalého posluchače.
Nils Frahm sice taky kooperuje s elektronikou, ale jeho projev je daleko minimalističtější a klasičtější ve způsobu hry na klavír. Nechci říkat, že Frahm je patron vážnohudební, to zase ne, jen více hraje na city, je patetičtější a čistší, jiný. Navíc tentokrát nechal elektroniku, která byla nainstalovaná na ohromném stole vedle něj, povětšinou odpočívat a dal přednost tklivým, prostorovým rozvíjením repetitivních kompozic, nechal kmitat ruce a gradace v těsném sledu za diváckým nadšením, aplaudujícím v průběhu celého večera více než empaticky.
Což bylo příznačné pro všechny koncerty Spectaculare. Téměř jako zázrak, nejlepších pár dní za dlouhou dobu. Ano, pijan píše paján, jakkoliv jsem si bral do držky jednotlivá vystoupení. Jen mrtvá láska je bez výhrad.
Nils Frahm (de) + Hauschka (de)
31. 1. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Michal Hradecký
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.