Captain America: Občanská válka

„Válka neurčuje, na čí straně je pravda - jenom kdo zbude.“

Dokonale vyvážená týmovka pojatá jako politický techno thriller, kde nejdůležitější postavy jsou masový vrah s krizí osobnosti, bývalý zbrojař s probuzeným svědomím a voják, který přestal poslouchat rozkazy.

Hrdinské skotačení Kapitána Ameriky a jeho týmu při „zachraňování“ světa stálo životy mnoha nevinných lidí a průser v nigerijském Lagosu je posledním hřebíčkem do rakve Avengers, jak je známe. Přední představitelé světa se dožadují kontroly těchto neřízených zbraní, které operují na území suverénních států bez jakékoliv pravomoci a zabijí (byť nechtěně) nevinné přihlížející. Dosaďte oběti tvář, přidejte příběh a najednou je všechno mnohem reálnější. Tony Stark zrovna neprožívá své nejšťastnější období, a kdyby nespadal pod Disneyho, chlastá (vždycky sám, nikdy o samotě… Johnnie Walker). Stačí jedno mrtvé děcko a jedna naštvaná máma, aby podepsal zákon o omezení pravomocí Avengers, kteří budou spadat pod přímé velení OSN. Steve Rogers je proti. Konflikt mezi svobodou volby a zodpovědností je ale pouhým pozadím pro v jádru mnohem osobnější příběh.

Bratři Russoovi zodpovědní za minulého kapitána pokračují tam, kde skončili. Přese všechno, co se vám plakáty snažily namluvit, tohle nejsou Avengers, ale další osobní příběh člověka mimo svůj čas. Úvodní politická linie slouží tvůrcům ke cti a jako pokračování špionážního Zimního vojáka dává dokonalý smysl. Spouštěče konfliktu jsou navíc poměrně logické argumenty obou stran, teroristický útok a následná pátračka lehce nastavuje zrcadlo dnešní paranoidní době. Obsazení Daniela Brühla jako hybatele hlavní příběhové linie byl geniální tah, jeho stoická surovost a především motivace z něj dělají jednoho z nejlepších padouchů marvelovských filmů. Zdrcující finále tne do živého a ukazuje, že konflikt mezi hrdiny lze zvládnout více než výborně. Stačí, aby byl opodstatněný. Díky Marvelovcům teď vypadá hádka Batmana se Supermanem ještě směšněji a vychtěněji než před tím. Uvěřitelné motivace, chytrá, dobře vypadající akce, na které pracovali borci zodpovědní za Johna Wicka, a emocionální investice do postav z předchozích filmů se konečně začínají pořádně vyplácet.

Omáčka týkající se hrdinských mezi-týmových bitek je čistě na oko, pro potěchu fanoušků. To, že je na oko, ovšem neznamená, že by nebyla perfektně zvládnutá. Máme tady opravdu téměř všechny. Chybí jen Hulk a Thor, kteří mají svých starostí dost, ale za to dostáváme hromadu nových postav, které mají prostor se blýsknout. Ant-Mana nelze přehlédnout, Černý Panter budí respekt a Spider-Man je konečně sympatický. Chápete postoj každé postavy, i proč se přidávají na tu nebo onu stranu konfliktu. Verbování Spider-Mana dá vzpomenout na nejlepší scény z Iron Mana 3 (když si Downey povídá s děckem). Zde zaujímá téměř mentorovskou roli a laškování s tetou May (stále neskutečně sexy Marisa Tomei) navnazuje na novou Spideyho sólovku, kde má mít Stark poměrně velký prostor, a okolo role nového Normana Osborna krouží Matthew McConaughey (hraje se na jistotu). Hrdinové proti sobě samozřejmě nebojují naplno a je to vidět především u Wandy a Visiona, kteří se dost krotí, aby nikomu neublížili, i když se jim to ne vždy daří.

Ve finále je Občanská válka asi nejambicióznějším komiksovým filmem, ale to nejdůležitější je, že to ustojí. Nerozpadne se tvůrcům pod rukama a dokáže se držet kostry původní příběhové linie (v prvním nástřelu se počítalo jen s malou rolí pro Iron Mana, žádnou masovou bitvou), kterou pak jen obaluje výživným akčním masem.