Vojta Koval | Články / Reporty | 06.07.2013
Poslední den letošního ročníku Rock for People nabídl výhradně kapely české a slovenské provenience, od méně známých projektů po stálice, jako jsou Aneta Langerová nebo Horkýže Slíže. Pro někoho ideální složení, pro jiného nelehký úkol vybrat si něco zajímavého k poslechu.
Pokud jste do areálu dorazili už kolem jedenácté, měli jste možnost poslechnout si pečlivou zvukovou zkoušku kapely Kabát, což mohlo vyřešit vaše dilema, jestli si je jít večer poslechnout. Já měl jasno – jedna dávka Kabátů mi bohatě stačila. Naštěstí se v areálu našlo místo, kde libé zvuky kabátovského soundchecku nebyly slyšet – v YouTube stanu na koncertu Dirty Blondes.
„Blondýny“ jsem poprvé viděl na Showcase večeru představujícím naděje nezávislé hudební scény a rozhodně jsem nebyl jediný, koho si získaly. Svižný punk-rock’n’roll je sám o sobě strhující a když na pódium vlétne blonďatá (jak jinak) vichřice Beego, začne pořádný cirkus. Asi jste už slyšeli i lepší zpěvačky, ale málokterá, ne-li žádná, se jí vyrovná v celkovém projevu a pohybu na pódiu. Tentokrát sice vynechala svoji pověstnou roznožku s odrazem z kopáku, ale vynahradila to horolezeckou vložkou na sloupu a velmi smyslnou show. Mládeži nepřístupno.
Přes řízný rozjezd na koncertu Dirty Blondes se páteční program rozbíhal tak nějak pomalu. Na hlavní scéně se objevili Mandrage společně s A Banquet. Komu ale stejně jako mně přijdou písničky jako Šrouby a matice a Františkovy Lázně spíš stupidní, radši si našel místo někde ve stanu, kde se schoval před deštěm, který vůbec poprvé výrazně zasáhl areál. Ospalé brzké odpoledne se pokusili rozjet Portless v YouTube stanu. Oproti Support Lesbiens, ze kterých tahle kapela vznikla, to byla příjemná změna, protože René Rypar opět dostal prostor a skladby tak byly o něco rockovější. Přesto to zdaleka nedosahuje kvalit začínajících „Leseb“. Spousta lidí tak v půlce koncertu vyrazila zabrat si místo před hlavní stage, kde už se chystali Horkýže Slíže.
Koncert slovenských stálic těžko komentovat. Buďto je máte rádi, nebo už je nemůžete ani slyšet. Prostor před Rock for People stage se zaplnil lidmi, kteří je v oblibě očividně mají. Taky jsem je poslouchal, před deseti lety. Za tu dobu se mnoho nezměnilo, snad jen Peteru Hrivňákovi už se na hřbet dere smrtka – a to v případě tohoto koncertu doslova. Vtipnou mezihrou koncertu bylo vystoupení Blaas of Glory, recesistického uskupení z Holandska, které na banjo, soprán saxofon, tubu, vozembouch a další nástroje zahráli třeba Ace of Spades.
Na vážnější notu zabrnkala ve Staropramen stanu Aneta Langerová. Tradičně to nebyl žádný divoký koncert, ale kapelní provedení jejím skladbám sedí stejně jako akustické provedení, se kterým v loňském roce vyjela na turné. Koncert Pražského výběru byl pro spoustu lidí povinností, není totiž jisté, kolikrát ještě tyhle staré pušky uvidíme na pódiu společně. I Vilém Čok už vypadal dýchavičně, i když si ani tak neodpustil divoké pobíhání. Publikum nebylo zdaleka tak početné, jak by si tyhle legendy zasloužily, holt jejich muzika není pro každého. Fajnšmekři si ale Zubatou, Na václavským Václaváku a Pražákům těm je tu hej náležitě užili.
Závěrečný „česko-slovenský“ den Rock for People nevynikal příliš originálním programem, což nezachránili ani Kabáti a Kryštof. Světlé výjimky se ale našly. Slovenské kapely Nvmeri (povedený elektro-indie projekt) a Paranoid (screamo rock ze Šuran) na Showcase scéně ukázaly, že „bratrské“ nezávislé kapely jsou u nás možná neprávem opomíjené. Zmíněné mladé kapely společně s Dirty Blondes byly žádoucím rozptýlením při jinak nudném festivalovém dni. Těžko říct, jestli organizátorům tento marketingový tah vyšel, ale vcelku povedený festival si zasloužil lepší zakončení.
Rock for People
5. 7. 2013, Festival Park, Hradec Králové
foto © Tomáš Moudrý
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.