rionka | Články / Reporty | 30.10.2015
Máte rádi žánrové krabičky? Tady vám bude postrock malý. Her Name is Calla působí na své poslední nahrávce velmi introspektivně a temně. Namísto předvídatelné, průzračné cesty mezi zvukovými stěnami je posluchač už od prvních minut uvržen do hutné, divné studny plné emocí. Album mapuje životní zákruty i propadliště přesně a do detailu, pomalejší pasáže téměř fyzicky bolí. Do Kabinetu se přibelhám rovnou z procházky po usínajícím podzimním Brně, hlavu mám zaplněnou nostalgickými dojmy. Očekávám, že večer s HNiC naváže na podivnou náladu a nebude příliš taneční. Jak moc jsem se mýlila?
Nejdřív se objevují Inheritance. Tříčlenná skupina tvoří instrumentální ambientní fusion s přezajímavými matematickými gradacemi. Melodické souznění kytary s klávesami se nekonečně ornamentálně rozvíjí, aby byl následně rozdrcen na cucky šíleným bubeníkem. Inheritance jsem poprvé potkala na začátku roku v blanenském Muzikografu, kde vystupovali spolu s Kruhy a Anne M. Christiansen (kytarista si to už radši nepamatuje). Atmosféru tehdy rušil hlasitý hovor od baru, skutečnou barvu a strukturu skladeb jsem si vychutnala až večer ve sluchátkách. Dnes mě to ale naživo opravdu baví. V divadelních koutech je tma tmoucí, subtilní zvuky a pocity se laškovně splétají, dav houstne. Následuje nadšený aplaus. Členové se trochu překvapeně probírají z tranzu, jen aby skromně poděkovali a utekli z pódia. Škoda, všichni by si zasloužili přídavek nebo dva.
Tom aka T. E. Morris, multiinstrumentalista, zpěvák a kreativní hlava Her Name is Calla nám přichází s kytarou vyvrátit pár zažitých urban legends o one-man pičusích. K osamělým chlápkům s kytarou, co bolestínsky skřehotají o životě, většinou zaujímám ironizující postoj. Zatím jsem totiž potkala jen dva, co to dělali fakt dobře. Tom bude třetí: nejprve ukolébá polovinu publika, aby se usadilo na podlaze, a pak zahraje tak pekelné sólo, že lítají hlavy. U dvou skladeb ho doprovázejí klávesistka a bubeník Inheritance; vtipkují, že spolu nikdy nezkoušeli, takže určitě budou dělat spoustu chyb a máme jim je odpustit, přičemž se na sebe pořád smějí. (Nepostřehla jsem jedinou.)
Calla má ve čtyřech trochu problém se na pódium vměstnat: basák Tiernan se skrývá prakticky ve tmě, bubeník Adam vytahuje jen tak mimochodem banjo, vokalistka a houslistka Sophie se nakažlivě usmívá do davu a Tom osciluje mezi kytarami a velikou bílou Yamahou na tenkých nožkách. Album Navigator je značně introvertní, ale při osobním setkání z kapely prýští energie na všechny strany. Oceňuji masivní struktury u rychlejších songů, nakonec se mi dostane i trochu těch vytoužených kytarových stěn. Meridian Arc je úžasná, stejně jako Sophie, která mlátí smyčcem do houslí a hází vlasy kolem sebe. Všichni členové kapely disponují vokály, které se v méně exponovaných pasážích harmonicky prolínají v podobných výškách. Závěrečný jam je čiré šílenství a mnohokrát se opakuje; nevím, jestli utíkat na noční spoj, nebo počkat, až se na mě sesype barák.
Her Name is Calla nejsou v Brně poprvé, moc rádi k němu píšou vykřičníky a ještě raději se sem vracejí. Budu věřit, že si to tu užili. I když mi publikum na začátku přišlo trochu chladné a nepohyblivé, řev i potlesk byly nadprůměrné. Inu, je pondělí... nesmíme chtít pokaždé zázraky. "Vstáváte zítra do práce?" ptá se zvědavě Tom a na naše trochu naštvané yeeees pobaveně reaguje: "No jo, no. Máte mít taky kapelu!"
Her Name is Calla (uk) + Inheritance
26. 10. 2015 Kabinet Múz, Brno
foto © vrbaak
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.