Články / Reporty

Čiré šílenství a mnohokrát se opakuje

Čiré šílenství a mnohokrát se opakuje

rionka | Články / Reporty | 30.10.2015

Máte rádi žánrové krabičky? Tady vám bude postrock malý. Her Name is Calla působí na své poslední nahrávce velmi introspektivně a temně. Namísto předvídatelné, průzračné cesty mezi zvukovými stěnami je posluchač už od prvních minut uvržen do hutné, divné studny plné emocí. Album mapuje životní zákruty i propadliště přesně a do detailu, pomalejší pasáže téměř fyzicky bolí. Do Kabinetu se přibelhám rovnou z procházky po usínajícím podzimním Brně, hlavu mám zaplněnou nostalgickými dojmy. Očekávám, že večer s HNiC naváže na podivnou náladu a nebude příliš taneční. Jak moc jsem se mýlila?

Nejdřív se objevují Inheritance. Tříčlenná skupina tvoří instrumentální ambientní fusion s přezajímavými matematickými gradacemi. Melodické souznění kytary s klávesami se nekonečně ornamentálně rozvíjí, aby byl následně rozdrcen na cucky šíleným bubeníkem. Inheritance jsem poprvé potkala na začátku roku v blanenském Muzikografu, kde vystupovali spolu s Kruhy a Anne M. Christiansen (kytarista si to už radši nepamatuje). Atmosféru tehdy rušil hlasitý hovor od baru, skutečnou barvu a strukturu skladeb jsem si vychutnala až večer ve sluchátkách. Dnes mě to ale naživo opravdu baví. V divadelních koutech je tma tmoucí, subtilní zvuky a pocity se laškovně splétají, dav houstne. Následuje nadšený aplaus. Členové se trochu překvapeně probírají z tranzu, jen aby skromně poděkovali a utekli z pódia. Škoda, všichni by si zasloužili přídavek nebo dva.

Tom aka T. E. Morris, multiinstrumentalista, zpěvák a kreativní hlava Her Name is Calla nám přichází s kytarou vyvrátit pár zažitých urban legends o one-man pičusích. K osamělým chlápkům s kytarou, co bolestínsky skřehotají o životě, většinou zaujímám ironizující postoj. Zatím jsem totiž potkala jen dva, co to dělali fakt dobře. Tom bude třetí: nejprve ukolébá polovinu publika, aby se usadilo na podlaze, a pak zahraje tak pekelné sólo, že lítají hlavy. U dvou skladeb ho doprovázejí klávesistka a bubeník Inheritance; vtipkují, že spolu nikdy nezkoušeli, takže určitě budou dělat spoustu chyb a máme jim je odpustit, přičemž se na sebe pořád smějí. (Nepostřehla jsem jedinou.)

Calla má ve čtyřech trochu problém se na pódium vměstnat: basák Tiernan se skrývá prakticky ve tmě, bubeník Adam vytahuje jen tak mimochodem banjo, vokalistka a houslistka Sophie se nakažlivě usmívá do davu a Tom osciluje mezi kytarami a velikou bílou Yamahou na tenkých nožkách. Album Navigator je značně introvertní, ale při osobním setkání z kapely prýští energie na všechny strany. Oceňuji masivní struktury u rychlejších songů, nakonec se mi dostane i trochu těch vytoužených kytarových stěn. Meridian Arc je úžasná, stejně jako Sophie, která mlátí smyčcem do houslí a hází vlasy kolem sebe. Všichni členové kapely disponují vokály, které se v méně exponovaných pasážích harmonicky prolínají v podobných výškách. Závěrečný jam je čiré šílenství a mnohokrát se opakuje; nevím, jestli utíkat na noční spoj, nebo počkat, až se na mě sesype barák.

Her Name is Calla nejsou v Brně poprvé, moc rádi k němu píšou vykřičníky a ještě raději se sem vracejí. Budu věřit, že si to tu užili. I když mi publikum na začátku přišlo trochu chladné a nepohyblivé, řev i potlesk byly nadprůměrné. Inu, je pondělí... nesmíme chtít pokaždé zázraky. "Vstáváte zítra do práce?" ptá se zvědavě Tom a na naše trochu naštvané yeeees pobaveně reaguje: "No jo, no. Máte mít taky kapelu!"

Info

Her Name is Calla (uk) + Inheritance
26. 10. 2015 Kabinet Múz, Brno

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace