Hudební žebříčky FMzine (I.)

Ano, i my máme rádi anketky, žebříčky a žebříky, nejlepší tribunky lidu a další tipy, ne že bychom neměli co poslouchat, ale určitě si vsadíme, že v každém žebříčku se dá najít kapela/song/cokoliv, co vás překvapí/obohatí. První díl sonduje v redakci Full Moon Zinu a už na první pohled může překvapit šíře záběru. O všem tomhle opravdu píšeme? To je dobře.

---

Barka Fabiánová
redaktorka, fotografka, jazzomilka

Album
Fakt skvělých alb letos vyšla řada. Skoro všichni mí oblíbenci vylezli s něčím novým, výběr byl těžký.

Tigran Hamasyan – Shadow Theatre

Arménský pianista Tigran Hamasyan zraje jako víno. Letos vydal desku Shadow Theater, která přináší zajímavé hudební spojení jazzu a tradiční arménské hudby. Mladý talentovaný pianista zahraje v únoru i v Praze a Brně.

AMC Trio a Randy Brecker - One Way Road to My Heart
Jazzový trojlístek z Prešova a geniální trumpetista z Ameriky. Jednosměrka do mého srdce.

Aby to nebylo jen jazzové, tak mým nejoblíbenějším českým albem letošního roku je Listolet a jejich Malý kluk . Hlavně kvůli povedeným textům.

Song
Avishai Cohen - Kumi Venetse
Cohen letos taky vydal nové album, na kterém, zdá se, pokračuje ve starých stopách, a navázal tak na úspěšné projekty Seven Seas a Aurora. Ochutnávkou byla skladba Kumi Venetse – izraelská milostná píseň.

Możdżer-Danielsson-Fresco - Africa
Skladbu Africa napsal kontrabasista Lars Danielsson a i po několikanásobném poslechu je pro mě nejlepší na desce.

Agnes Obel – The Curse
Dánská femme fatale na podzim vydala druhé album Aventine, které se moc dobře poslouchá. A hned 9. ledna bude hrát v Praze. V písničce The Curse spolu hrají piáno, housle a violoncello. K tomu hlas Agnes Obel. A nemůžu si pomoct, myslím, že pokud bude David Lynch hledat nějakou novou hudbu ke svým filmům, měl by si poslechnout Aventine.

Kapela
Vołosi - když jsem letos slyšela v Náměšti na Folkových prázdninách polskou kapelu Vołosi, doslova mi spadla čelist. A nejen mě. Smyčcový kvintet nemusí být vůbec nuda, ale pořádná jízda.

Myshkin & Ruby Warblers – americká písničkářka, která má hodně zajímavý životní příběh. Měla jsem to štěstí s ní dělat i rozhovor a bylo to nesmírně příjemný pokec.

Canzoniere Grecanico Salentino – další objev z Náměště. Pizzica ze Salenta patří k léčivým tancům (tarantella byla ordinována pacientům, které uštkla tarantule). Když si pustím jejich album Pizzica Indiavolata, musím tančit.

Koncert / festival
Nejlepší koncert – Mozdzer-Danielsson-Fresco – Několik let čekání na tohle trio se vyplatilo. Kromě nového alba se mi splnil i sen. Viděla jsem „svatou trojici“ naživo v rámci Strun podzimu.

Nejlepší festival v Česku – Folkové prázdniny v Náměšti. Po Colours of Ostrava pocit návratu domů. Skvělá muzika, žádní bodyguardi, jam u ohně s muzikanty a lidi mojí „krevní skupiny“.

Nejlepší festival v zahraničí – Garana jazz festival v rumunském Banátu. Kde jinde byste při teplotě osm stupňů vydrželi až do rána poslouchat jazz? Festival uprostřed ničeho, v srdci rumunských hor. Místo, které milují muzikanti i tisíce lidí, kteří se pravidelně vrací.

Soundtrack
The Hunt (Hon, Jagten) – film roku. Možná i desetiletí. Okouzlující Mads Mikkelsen, film, který vám v hlavě zůstane několik dnů, zaryje se vám pod kůži a po jeho skončení si musíte dát panáka. Soundtrack k filmu je možná nenápadný, ale příběh doplňuje dokonale.

Sněhurka – Jiný příběh (Blancanieves) – film měl sice preméru už v roce 2012, v české distribuci se ale objevil až v roce 2013. Vyvolal ve mně dojem, že si prohlížím album starých fotek. Skvělá kamera, netradiční pohled na známou pohádku, to vše ve španělských rytmech. Autorem většiny skladeb je Alfonso de Villalonga, který udělal hudbu už k nejednomu španělskému snímku.

Voser roku
Jazzový festival v Karlových Varech má dlouhou historii, hrála na něm řada zvučných jmen. Letos například Kenny Garret. Ve Varech však na plakátek skoro nenarazíte. Zato Helena Vondráčková s Alexandrovci se na vás šklebí na každém rohu. Do téhle kategorie spadá taky Lucie Bílá, která zprznila hymnu mého mládí – Smells Like Teen Spirits.

---

Broněx
příležitostný reportér, pořadatel festivalu On/Off

Album
Houpací koně – Everest
Možná až moc často si říkám, že některý desky by si zasloužily dostat se do daleko širšího povědomí. Everest má k tomu nejenom potenciál, ale zároveň už taky úspěšně našlápnuto. Průzračnej zvuk, průzračný písně plný životní zkušenosti. Nádherná deska chlápků v půl, co jsou na scéně zhruba od doby, co jsem se já narodil, a pořád říkají, že hrát nahlas je důležitější, než si naladit kytaru. To, že člověk šediví, ještě neznamená, že stárne. A na některý věci je potřeba počkat, aby přišly v pravý čas.

The Black Heart Rebellion - Har Nevo
Esence rozervanosti někde mezi emotivností Daitro a temnou mystikou Om. Zběsilý tempo běhu mlžným severským lesem, když vás pronásleduje smečka vlků nakažených vzteklinou. Už pozvolna najíždějící začátek první písně se zlověstným sípáním rozjede spolehlivý mrazení v zádech. Klidnější pasáže s klávesami občas sice trochu zklidňují překotný tlukot srdce, ale jde spíš o osamocený mýtiny, který v kontrastu podtrhují temnotu a hloubku okolního lesa ... you will burn like a snake, like a son of sin ...

Stevie Brufen – The Death of Stevie Brufen
Velkolepý postapokalyptický (nebo postkocovinový?) příběh posledního opravdovýho superhrdiny. Jiskry vylétají z vysokých pecí a Stevie Brufen zachraňuje svět před nealkoholickou vodkou. Diskotékový rytmy, kníry, velkolepý synťáky, ocel, chlast. Jestli si někdo myslí, že koncepční desky patří do sedmdesátek, tohle ho vyvede z omylu. Roger Waters se může jít zahrabat.

Song
Zeptej se svýho srdce, co že je píseň roku...

Kapela
Manku Kapak - Příjemně vzdušný emíčko z Německa. Loňská deska Gegen die Schwerkraft obsahuje šedesátistránkový ručně vyráběný booklet a vůbec je tahle parta zastáncem toho nejpoctivějšího DIY přístupu. A taky důkazem, že němčina není tak úplně šílený jazyk. Tu es selbst!

Bosnian Rainbows - Kudrnáči Mars Volta se sice definitivně rozpadli, ale Omar Rodríguez-Lopéz po letech přestal používat kytaru jako nástavec na svoje ego a spolu s Teri Gender Bender, která nosívá šaty jako od krve, dal dohromady pohodový projekt.

Koncert / festival
Z těch takzvaně větších koncertů letos možná jedině Astronautalis ve vyprodaném Kabinetu múz. Z menších akcí: Boro jako neotřesitelná záruka dobrýho večera. Letní Bečváry a Zruč v dramaturgii kolínského Holubníku. Creepy Teepee tentokrát v roli dobrovolníka na vstupu. Jako vlastní polívčička Ravelini a Marnost u nás na vsi na On/Off (ačkoli se nepodařil původní plán, že vytaháme aparáty na kopec a Marnost bude bouřit o půlnoci u osamělýho dubu). Ale nejvíc ze všeho srpnový benefit na ostravský Přednádraží v Praze na náplavce. Bonus, Black Tar Jesus, bezstarostný výlet do Prahy, máchání nohou ve Vltavě a závist, že Brno nemá pořádnou řeku... Všude se něco děje.

Soundtrack
Za letošek Lawless, i když je to už loňská záležitost. Pašeráci pod taktovkou slizouna Nicka a krakonoše Warrena, velvetovská White Light/White Heat v podání stoletýho Ralpha Stanleyho.

Voser roku
Zpečetěný osud brněnský Vlněny. Na druhou stranu taky miliarda „úplně posledních akcí na Vlněně“, který z toho dělají tak trochu frašku.

Drink
Kácov ze zálohovanýho ekokelímku. Z lásky a úcty ke klukům z Holubníku.

---

Jakub Koumar
redaktor, audio-vizuální zvědavec

Album
Daft Punk – Random Acces Memories
Ze všech velkých alb letošního roku se mi RAM protočil ve sluchátkách nejčastěji. Bylo by to tak i bez velkého hypeu? Bezpochyby. Poslední deska je ucelený konceptuální kus i přes to, že disco se nějakým konceptem nikdy nehonosilo (až na výjimky). Daft Punk se vydali naproti vzniku anonymizace autorů, tedy k prehistorickému počátku svého raveu. Jména, která si spojujeme především s producentskou prací, tu odhalují svou historii. Random Acces Memories není jen pocta éře. Je to její pochopení, její zrcadlová interpretace.

Tim Hecker – Virgins
Vývojová transformace Tima Heckera byla jedno z největších a nejmilejších překvapení roku. Ambientní polohy byly přetaveny pod vlivem Bena Frosta a Valgeira Sigurðssona z Bedroom Community na vrtošivý artový noise a rozdrobené melodie, ve kterých bychom starého Heckera jen těžko poznali. Album plné propracovaných pohybů sice místy až příliš připomíná severské kolegy a pro hudební svět je takové zahřmění velice tiché. Tiché, ale krásné a důležité.

Colin Stetson - New History Warfare Vol. 3: To See More Light
Sólová tvorba Colina Stetsona stojí na okraji obecného zájmu. Jeho letošní počin uzavřel trilogii New History Warfare a dokončil poslední pilíře mostu mezi běžným posluchačem a experimentální hudbou. Stetsonův komplikovaný recording saxofonu vyluzujícího desítky nepředstavitelných zvuků je přitažlivě démonický bez ohledu na to, co se vám zrovna protáčí v přehrávači. Rychlé a chraplavé melodie, doprovázené svízelnými přízvuky, hartusením a bručením v podání jediného hudebníka jsou komorním randálem, který budou všechny uši milovat.

Song
Nine Inch Nails – Came Back Haunted
Brunátnými vrstvami syntetizovaných zvuků a přirozenou vzletností melodií nám dává Trent Reznor ochutnat poctivý industrial s vazbami na éru svého vzniku. Přitom nám nedovolí pochybovat, jak aktuální a živý dokáže být. Came Back Haunted, opředená makabrózním klipem Davida Lynche, je uhrančivá sonda do nadčasového stylu, jakkoliv se točí na místě.

The National – Don’t Swallow The Cap
Po naposlouchání alba Trouble Will Find Me nebylo pochyb, že jednotlivé písně budou zrát jako víno. Don’t Swallow The Cap jsou křišťálově se přelévající melodie postavené na niterném hlasu Matta Berningera a podmanivých, decentních kytarách bratrů Dessnerů. Má obrovský hitový potenciál a zároveň je nenápadná. Zní jako silná skladba, a přitom je tak křehká.

Nick Cave and the Bad Seeds – We No Who U R
Push the Sky Away je protkáno tak uhrančivou basou, že jen málokdo může odolat. Snoubení se s Caveovou příznačnou atmosférou tajemného básnictví, vyvěrajícího z životní melancholie, odstartovává zatím poslední desku chmurných Australanů.

Kapela
Daft Punk – Práce na poslední desce byla spojená s masivní propagací. Čekání spojené s postupným naznačováním bylo mučivé a takřka nekonečné a jen málokoho nechalo chladným. Ať jste poslední produkt přijali jakkoli, díky zvládnuté práci s vizuálem, propagací a reklamou jsou Daft Punk jednou z kapel, která nejsilněji zamávala scénou v uplynulém roce.

Arcade Fire – Naprosto jiný přístup zvolili Arcade Fire, jejichž jméno se díky pozoruhodné kampani v poslední době hojně skloňovalo. Když se po světě začaly objevovat podivné graffiti, málokdo tušil, co přesně znamenají. Spojení street artu a marketingu je poněkud bezohledné, ale co si budeme nalhávat, graffiti jsou dnes běžným marketingovým trikem. Arcade Fire ovšem otevřeli jinou otázku: co je autentickým dílem a co už propagačním materiálem? a je možné to ještě rozlišit? My Bloody Valentine – Více než dvacet let. Takovou dobu potřebovali My Bloody Valentine k dozrání materiálu třetího studiového alba. A aby toho nebylo málo, jejich m b v sklidilo slušný věhlas. Kapela, která se stala legendou díky teprve druhé desce Loveless potvrdila kultovní pozici. Netěží jen z shoegazu, který pomohli definovat, ale staví na postupném vývoji. Kolik kapel by dokázalo budovat na tak starých základech a zachovat sílu i tvar konstrukce nové stavby?

Koncert / festival
Metallica at Antarctica – Asi těžko bychom hledali v uplynulém roce větší koncertní mazec než koncert Metalliky v krajinách, kde ještě asi nikdo metal nehrál. A kdyby jen metal. Poslední kontinent do sbírky mají ostřílení matadoři odškrtnutý a teď už můžou jen spokojeně odpočívat. I když tomu vůbec nic nenasvědčuje.

Soundtrack
Ben Frost – F a R – Spojení Bena Frosta a Wayna McGregora v experimentálním baletu konečně vyšel jako samostatný soundtrack. Hudba k vystoupení inspirovaném knihou Flesh in the Age of Reason nese Frostovy typické rysy, jako mohutnějící kompozice a nenadálé nájezdy. Frost se nicméně snaží využít minimalističtější přístup svých ambientnějších partů, nezapomíná ani na využití field recordings, byť oproti By The Throat spíš sporadicky. Frost dokazuje, že jeho umělecké cítění jde daleko mimo škatulky nejen hudební, ale i ty umělecké. Je temným zvukovým surrealistou. Malířem hudby a scénografem ozvěn neobjeveného prostoru.

Voser roku
Zrušení turné Modest Mouse kvůli natáčení desky – To, že kapela je nucena zrušit turné, není nic zvláštního. Pokud ho zruší ve chvíli, kdy má spousta fanoušků lístky do vyprodaných klubů s hotovou propagací, je to přinejmenším mrzutost. Ale toto? Celá šaráda vyvolává dojem špatné výmluvy a nešetrný kopanec do rozkroku fanouškům.

Módní doplněk / drink
O drink se postarali The National s písní Pink Rabbits z alba Trouble Will Find Me. Složení Pink Rabbits od Matta Berningera je: tequilla, jahodové mléko a kahlua. Příjemný bolehlav.

---

Jakub Šíma
redaktor, reportér, rapový šutér

Album
Run the Jewels - Run the Jewels
Humor, násilí, strikce a přesně pokřivená současnost. El-P a Killer Mike se zavřeli do studia a berou samý správný drogy. Loňská spolupráce na sólovkách naznačila potenciál, ale společný album je smrtící koktejl.

Chance the Rapper - Acid Rap
Když jej na 10 dní suspendovali ze školy, tak se sebral a nahrál mixtape 10Day. Tentokrát si dopřál víc času a ukázal, že s jeho hlasovými dispozicemi se můžeme dočkat ještě mnoha zajímavých chvil. Spolupráce s Jamesem Blakem budiž důkazem.

Child of Lov - Child of Lov
Funkující blues, intergalaktický retrofuturismus a hlavně intenzita dojmu. Na albu najdete i Damona Albarna, MF Domma nebo Thundercata. Asi jediná věc, kterou jsem letos s nadšením poslouchal třikrát po sobě. O to větší škoda, že Child of Lov už v šestadvaceti odešel na věčnost.

Další: Danny Brown - OLD, Roc Marciano - Pimpire Strikes Back, Ka - Nights Gambit, Tyler - Wolf, Santiago a Karaoke Tundra - Srdce Ulice, James Cole - Moby Dick, Rugged Man - Legends Never Die, The Uncluded - Hokey Fright, Ghostface Killah - Twelve Reasons to Die, 7L & Esoteric and Ins Deck - Czarface, YC the Cynic - GNK, Vic Mensa - Innanetape, Deltron 3030 - Event II, Cage - Kill the Architect.

Song
Orion - Zkus chodit v mejch botách
Už jsem měl tendenci Oriona pomalu odepsat, ale tenhle majstrštyk jasně ukázal, kde je papa Ori pán.

Kanye West - Black Skinhead
Industriálem zašpiněná rovina Kanyemu svědčí a úvod Yeezuse je super. Bohužel stále prosvítající „fish-dickismus“ kazí dojem z celku.

Danny Brown - Smoking and Drinking
Intezivní beat a jednoduchý text odpovídající názvu tracku. Uvnitř je ale energie, díky které musí Dannyho milovat i hluchý. Nejlepší doprovod nočních cest domů.

Koncert / festival
Big Daddy Kane - Hip Hop Kemp: Legenda, která nestárne a kterou jste ani nedoufali, že někdy uvidítě. Díky Daddyho energii a stylu jsem nedokázal tlumit úsměv. Takřka iniciační zážitek.

Redman – Lucerna Music Bar: Redman už po několikáté, ale poprvé v klubu. Hudebně už jen těžko uchvátí, ale jako nevysychající fontána podiového entuziasmu je neopakovatelný. Testovací stage diver se vším všudy.

Kid Koala - Lucerna Music Bar: Člověk by nevěřil, kolik radosti dokáže rozdat jeden prťavý Filipínec a jeho ansámbl. Absolutní technická přesnost je u něj jen oslím můstkem pro obšťasnění všech příchozích. Až s Kid Koalou jsem se na koncertě cítil spokojený jako malé děcko s novou hračkou.

Soundtrack
Jako soundtrack cestování městem se osvědčily, stejně jako jejich předchůdci, nová alba od Roca Marciana a Ka. Street-money-hustlin-pimpin-thuggin kazatelé, kteří se netváří jako vítězi.

Voser roku
Přetrvávající buranství. Aneb blýská se na stejné časy.

Módní doplněk / drink
Netušené nákupy na aukru potěší za každého počasí. / Jakýkoli pivo u „filosofickýho fetování“ a jinak stále tanková Plzeň.