Anna Mašátová | Články / Reporty | 26.04.2013
V pražském klubu Jazz Time vystupují světově uznávaní muzikanti často jen před hrstkou diváků. Jako kdyby se jednalo o tajnou akci. Jenže nekonalo, a pokud se něco vyplatí sledovat, pak právě program tohoto podzemního prostoru. Můžete totiž objevit nečekané perly. Bohužel tak nepřekvapilo, že hudbymilovné veřejnosti unikl i koncert izraelského dua Herhskovits & Glusman, ačkoliv prvně jmenovaný rozhodně nebyl v Praze poprvé.
Skladatel a pianista Nitai Hershkovits tu vystoupil před dvěma lety s perkusistou Zoharem Frescem (který mimochodem zavítá do Prahy v rámci festivalu Struny podzimu spolu s Leszkem Możdżerem a Larsem Danielssonem), na podzim okouzlil divadlo Hybernia spolu s Avishaiem Cohenem a o pár týdnů později se zúčastnil Mezinárodního festivalu jazzového piana. Tentokrát s sebou přivezl baskytaristu Yogeva Glusmana. Kromě dlouholetého přátelství pojí mladíky také vcelku pozdní věk, ve kterém objevili kouzlo svých nástrojů.
Hershkovits začal hrát na klavír až v patnácti, po několika letech hry na klarinet. Glusman začal v pěti brnkat na klávesy, poté strávil několik let s houslemi, plynule přešel na kytaru a nakonec v sedmnácti zakotvil u baskytary. Pokud uvážíme, že jednomu je pětadvacet a druhému o dva roky méně, je přinejmenším ohromující, jakého mistrovství dosahují. Oba působí v několika projektech. Nitai si odskočil do Prahy během evropského turné právě s Cohenovým triem, Yogev působí například ve Sprouts spolu s bubeníkem Yonadevem Haveleym, který tu nedávno zboural Rock Café s Firewater.
Celý koncert se nesl ve znamení Hershkovitsových autorských skladeb. Prim hrál bezesporu klavír, se kterým si pianista povídal jako s velmi dobrým přítelem. Složité, přesto velmi melodické jazzové kompozice nepostrádaly hravost, a i když spolu hudebníci téměř nevystupují, těžko byste zaznamenali jakýkoliv nesoulad. Dialog, který měl mnohdy nečekané vyústění, byl nesmírně pozitivní. Po čtyřech dlouhých poloimprovizovaných skladbách s poetickými názvy jako Drops, Somewhere Between či Second Movement, následovala čistá improvizace. Tu začal Glusman v mírně melancholické náladě, posléze se připojil klavír, občas probublaly na povrch orientální tóny. Hodinový koncert zakončil Hershkovitsův sólo přídavek, neboť jak s omluvným úsměvem přiznal, už neměli dohromady více nacvičeno. Škoda, příchozí by jistě vydrželi poslouchat s nadšením mnohem déle. Možná mělo na relativně krátkém koncertu svůj podíl i špatně znějící křídlo, které v tišších polohách nepříjemně drnčelo.
Skvělý zážitek však nezkazilo. Jak je vidno, Izrael je líhní brilantních muzikantů a tamější pestrá hudební scéna stojí jednoznačně za zvýšenou pozornost.
Nitai Hershkovits & Yogev Glusman (isr)
21.4.2013, Jazz Time, Praha
foto © Barka Fabiánová
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.