Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 30.10.2015
Třetí den Ji.hlavy odstartoval asi nejzajímavější, a přitom nejopomíjenější kategorii: Fascinaci, což není nic menšího, než soutěžní sekce experimentálních filmů. Proto se jevilo jako ideální řešení začít den brzkou projekcí slavných a zároveň méně známých experimentálních filmů z našich luhů a hájů. Šlo o připomínku Čaroděje OZ, osmdesátkového reportážního undergroundu Originální Videožurnál nebo krásné vizuální hry v podobě filmu spářeného s rostlinnými preparáty. Vystřižení dvou očekávaných kousků kvůli nepředpokládané délce bylo mrzuté, nicméně na MFDF se může stát cokoli.
Fascinace nabídla i jeden z obsahově nejsilnějších filmů tohoto bloku, dokument Jasnozřivý od Deborah Stratman, který na principu koláže pracuje s destruktivními živly. Chromatic Aberration pak konfrontoval oko a kameru s důrazem na chybu jako estetický fenomén, překrásně kolorovaný snímek byl zase vizuálně nejpůsobivější.
Jednou z kategorií, která je v plném proudu, je Česká radost, v níž se "hraje" o nejlepší český dokument. Jedním z filmů byla Česká cesta od Martina Kohouta, o jehož dokumentu o privatizaci Barrandova jsem se zmínil při jednom z minulých ročníků. Tentokrát se rozhodl, že se podívá privatizaci na zoubek v mnohem širším hledisku. Částečně sice trochu úzkoprsý film je podložený mravenčí prací a pestrou mozaikou rozhovorů a archivních materiálů. Z Martina Kohouta vyrůstá výrazná osobnost naší dokumentární scény. Další očekávaný snímek Matrix AB překonal rekord v (ne)přístupnosti, když bylo jasné, že se do sálu nedostanu už půl hodiny před začátkem.
Naštěstí bylo po ruce náhradní řešení. Obrazově statický, ale díky vypravěčskému monologu dynamický film 14 vražd nabídl průřez událostmi, kdy v Utahu policisté použili smrtelnou sílu. Zatímco samotné popisy fungovaly výborně, obrazová stránka protekla do ztracena. To následující dílo Věci od Thomase A. Østbyeho dokonce vsadilo na to, že minimalistické záběry střídající se v dvouminutových intervalech zaujmou i beze slov. Prvotní nedůvěra a obavy ze sadistických choutek autora, který si hned zítra střihne Masterclass, se záhy rozplynula. Věci jsou meditativní snímek, v němž se režisér snaží odbourat odstup diváka.
Závěr dne patřil vyložené lahůdce. Tři noiseoví mistři Peter Rehberg, Chra a Christian Schachinger se sešli pod jménem Shampoo Boy a dali aparatuře jihlavského Soulu co proto. Štiplavě ruchová kytara se proplétala skrze dronem fascinovanou basu a cestu jí ukazoval nevypočitatelný, masivní i ostrý noise křížený s elektronikou. Hudební událost MFDF za spoustu let zpátky, kdo ví, jestli ne vůbec. Návštěva byla slabá, skoro slaboučká, ale kdo stál u pódia, si akci užíval naplno. Atmosféra skromná, ale příjemná a kontaktní. Jestli jsem včera mluvil o pískání v uších, dnes se diváci přehoupli do dalšího dne s rozdrcenými vnitřnostmi.
19. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. – 1. 11. 2015, Jihlava
www.dokument-festival.cz
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.