Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 08.07.2014
Signe Baumane si přivezla na festival šest Šutrů v kapsách a před premiérovou projekcí je rozházela do publika. Šťastné majitele budou provázet celý život. Bezprostřední a sympatická autorka nadchla zaplněný Velký sál stejně jako její dílo, vůbec první animovaný film v novodobé historii karlovarského festivalu. Může připomenout oblíbenou Persepolis Marjane Satrapi (historie rodu a dospívání na pozadí dějinných událostí), navíc Signe Baumane ho kompletně namluvila, což její osudy divákům přibližuje ještě mnohem působivěji. O šancích v soutěži těžko hovořit, ale režisérka rozhodně zaujala.
Řecký komediální příběh Xenia doporučovalo vstřícné přijetí na festivalu v Cannes, při jeho shlédnutí se ovšem nešlo ubránit možná laciné, ale neodbytné konotaci s řeckým fotbalem, nedávné zážitky nedovolí jinak. Příběh dvou albánsko-řeckých bratrů baví podobně jako hra Gekkase a spol., po dlouhých minutách nudné rutiny se objeví jedna skvělá akce, která vás donutí dát filmu ještě šanci. Odcházel jsem na pětkrát, nakonec definitivně a nečekaně náhodou přesně po devadesáti minutách. Svědkem „zaslouženého“ řeckého úspěchu v prodloužení jsem byl už několikrát, stačilo.
Upíři z Nového Zélandu budou pro spoustu diváků nejlepším týmem festivalu. Podvratný a svěží dokument Co děláme v temnotách, věnovaný nemrtvé komunitě z Wellingtonu, uvedl Vladimir 518 a doporučoval Ondřej Štindl, oba slíbili nevšední zážitek, a přesně to se stalo. Povedenou upírskou šarádu má svědomí Jemaine Clement, který si také zahrál jednu z hlavních rolí, aristokratického upíra Vladislava starého 862 let. Clement má s neuctivým humorem spoustu zkušeností z působení v komediální dvojici Flight of the Conchords, umí hrát na diváckou duši stejně dobře jako na loutnu a nebojí se svůj dar náležitě využít. Co děláme v temnotách by měli zjistit všichni, nejenom odrostlé fanynky série Twilight nebo vyznavači rozbředlého seriálu True Blood a dalších „krvelačných“ trháků. Žánrová klišé dostávají na zadek až hanba, stejně jako jejich fanoušci. Toužíte po věčném životě a pobledlém princi? Hurá do toho.
Vynikající autorský film Chlapectví (Boyhood) režiséra Richarda Linklatera končí dialogem o prchavém kouzle okamžiku - máme se snažit rozpoznat ten pravý moment, nebo se nechat nést a počkat, až ten správný okamžik využije nás? Tenhle problém si musí rozhodnout každý sám. Linklater to vyřešil po svém, nejnovější snímek natáčel dlouhých dvanáct let a trpělivě sledoval, jak hrdinové příběhu (a jejich představitelé) plují s tokem času. Časosběrný hraný film není žádná kategorie, kvůli Richardu Linklaterovi jí teď bude třeba zavést. Výjimečný a strhující běží v úplně jiném čase, každá ze 163 minut má svůj význam, ani jedna není zbytečná. Tudy ano.
Miroslav Krobot řekl v rozhovoru pro Festivalový deník, že jeho humor má zatáčku. Tahle zatáčka nás dnes večer vynese do Díry u Hanušovic, kam se podíváme spolu s osazenstvem hotelu Čtvrtá hvězda. Na odpolední debatě režisér v jedné větě varoval před dlouhými dialogy, aby vzápětí řekl, že se ve filmu moc nekecá. Uvidíme, zkušenosti varují.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
4. - 12. 2014, Karlovy Vary
www.kviff.com
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.