Karlovarské korzo #5

Odjezd z karlovarského festivalu je vždycky trochu smutný a předčasný o to víc. Necelých šest dní je přece jen málo, ale pracovat se musí a co si budeme povídat, PJ Harvey je taky jenom jedna. Jednapadesátý ročník pro mě bude spojen hlavně se jménem Toni Erdmann, povedených filmů ale bylo hned několik. Podle všeho se vydařil také nový seriál Pustina, jehož první dva díly byly včera premiérově uvedeny. Na Pustinu se včera večer přejmenovala také populární Bokovka, podívat se přišel kdekdo a Mardoša jako dj rozhodně obstál – Velvet Underground, Bowie, Bobby Womack, Chemical Brothers, jednoduše samé vybrané tutovky.

Podobnou jistotou byly vždy také snímky Park Chan Wooka, v případě jeho novinky Komorná je to ale přece jen trochu složitější. Park samozřejmě zůstává svůj, filmařsky je totálně suverénní - mistr vykreslených obrazů, ve kterých se střetává nádhera s dokonalostí, s poněkud úchylným umanutím v detailech, které si pomalu a labužnicky vychutnává. Ale zda se podobnou cestou vydají také diváci nového snímku, to je otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Rozporuplné reakce jsou na místě, pro někoho bude Komorná filmem roku, jiný zase pohrdlivě mávne rukou s tím, že tohle všechno už dělal Park dříve a hlavně lépe. Nechybí ani nezbytná chobotnice.

Jednou z mnoha nesympatických postav snímku je chlípný milovník starých tisků, který bohatou mladou šlechtičnu Hideko poněkud bigotně vychovává a hlavně si ji kvůli jejímu jmění chce vzít. Zatím mu slouží jako návnada pro jeho přátele se zálibou v erotické literatuře, Hideko totiž projevuje mimořádný talent pro předčítání lechtivých textů a strýc s jazykem modrým od inkoustu ji v tom pochopitelně podporuje. Park Chan Wook chlípného strýce připomíná, přes nezpochybnitelnou sečtělost, eleganci a fundovanost se diváka snaží dotlačit do bodu, kde by ho mohl úlisně pozorovat. Explicitní lesbické scény mezi Hideko a Sookee snad i díky tomu působí odtažitě a výsledným dojmem z celého snímku je nečekaná lhostejnost, spojená dokonce s únavou.

Přes veškeré výhrady ale Komorná rozhodně za vidění stojí, třeba i kvůli fantastické hudbě, ostatně snímku se budeme podrobně věnovat v samostatném textu. Podobně vyčerpaně jako Parkova novinka působila také letošní festivalová znělka. Zdeňku Svěrákovi to bezpochyby zapaluje, ale anální výtěr v jeho podání se mezi pamětihodné skeče v hlavní roli s Johnem Malkovichem nebo Harvey Keitelem určitě nezařadí. Trochu to sice zachraňuje Daniela Kolářová, ale dojmu jisté upachtěnosti se ubránit nedá. V kontextu letošního osvěžujícího vizuálu festivalu rozhodně neobstojí. Zpravodajství z Karlových Varů pokračuje, ale korzo pro letošek končí. Od lázeňských pramenů se přesouváme k Váhu.