Lukáš Masner | Články / Reporty | 21.01.2018
Existuje hned několik způsobů, jak vyprávět filmy, jejichž plocha nepřesahuje ani půlhodinu. Jednou z možností je krátká anekdota, atmosférická či ryze experimentální záležitost, druhou je snaha sledovat úsporně načrtnuté postavy a dopomáhat si přitom pečlivě volenými žánrovými zkratkami. Krátká stopáž je neúprosná a vedle přímočarosti vyžaduje i velmi přesné záběrování a filigránský cit pro rytmus a gradaci. V rámci zahajovacího večera již 13. ročníku Festivalu krátkých filmů Praha měli diváci možnost vidět všechny zmiňované přístupy a polohy napříč programovými sekcemi a nutno říci, že největší úspěch slavily filmy s hutnou atmosférou, díla stavící na zřetelném a jasně definovaném výtvarném pojetí.
Anekdotu zastoupila znělka Ivana Zachariáše pro karlovarský filmový festival, v níž se Jude Law pokouší osobitým způsobem vypořádat s následky vandaly poničeného automobilu. Jedna z patrně nejlepších festivalových znělek byla promítnuta v kolorované verzi jako ochutnávka z programové sekce věnované produkční společnosti Stink Films. Neméně originální a úderná byla i satira Ale vážně bych tě musel zabít, která střídá řadu poloh a nálad, aby skončila v břitkém a skrze údernou pointu takřka odzbrojujícím finále. Hůře dopadly okázaleji a dramatičtěji klenuté filmy, které jako by neměly o čem vyprávět a ústřední premisu začaly po chvíli nepříjemně ředit. To je případ francouzské komedie o nevydařeném hereckém konkurzu Miranda a Ferdinand nebo stroze statického snímku Povstaň, Kinshaso, příběhu desetiletého chlapce, který se velmi svérázně protlouká metropolí konžské Kinshasy.
S úzce vyměřeným časem ve finále nejlépe naložili Belgičané. Čtrnáctiminutový snímek Naruby je výtečně využitý prostor, který charakterizuje jak přesný temporytmus, tak pevný a v mnoha ohledech promyšlený vizuální koncept. Svět lidí s Downovým syndromem je světem architektonické extravagance, roztomilých zmatků a nedorozumění. Jednoho dne se do této společnosti narodí chlapec, který se liší svou normalitou. Takto „nemocný“ chlapec je ve společnosti osamělý, ale díky své vrozené vadě dokáže konat neobyčejné věci. Snímek charakterizuje jemný humor a citlivá práce s nadsázkou. Režisér Peter Ghesquière chytře využívá filmové zkratky a postavy vypravěče, aniž by výsledek redukoval na mozaiku úsměvných obrazů či manýristických atrakcí ze světa převráceného naruby.
Zajímavým příspěvkem je i nizozemský film Muž, který spadl z nebe. Kafkovsky laděný příběh o manželském páru, na jejichž pozemek jednoho krásného dne spadne z oblohy neznámý muž, sází na syrovou atmosféru, a to skrze ruční kameru, desaturovaný obraz a minimum dialogů. Na krátké ploše a velmi úspornými prostředky rozehrává temný portrét postaršího páru, který prochází velmi specifickou zkouškou lidskosti a vzájemné loajality.
13. Festival krátkých filmů Praha
17. - 21. ledna 2018
kina Světozor, Pilotů, Aero a Bio Oko
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.