Články / Reporty

Když krátký neznamená malý (Festival krátkých filmů, ohlédnutí)

Když krátký neznamená malý (Festival krátkých filmů, ohlédnutí)

Lukáš Masner | Články / Reporty | 21.01.2018

Existuje hned několik způsobů, jak vyprávět filmy, jejichž plocha nepřesahuje ani půlhodinu. Jednou z možností je krátká anekdota, atmosférická či ryze experimentální záležitost, druhou je snaha sledovat úsporně načrtnuté postavy a dopomáhat si přitom pečlivě volenými žánrovými zkratkami. Krátká stopáž je neúprosná a vedle přímočarosti vyžaduje i velmi přesné záběrování a filigránský cit pro rytmus a gradaci. V rámci zahajovacího večera již 13. ročníku Festivalu krátkých filmů Praha měli diváci možnost vidět všechny zmiňované přístupy a polohy napříč programovými sekcemi a nutno říci, že největší úspěch slavily filmy s hutnou atmosférou, díla stavící na zřetelném a jasně definovaném výtvarném pojetí.

Anekdotu zastoupila znělka Ivana Zachariáše pro karlovarský filmový festival, v níž se Jude Law pokouší osobitým způsobem vypořádat s následky vandaly poničeného automobilu. Jedna z patrně nejlepších festivalových znělek byla promítnuta v kolorované verzi jako ochutnávka z programové sekce věnované produkční společnosti Stink Films. Neméně originální a úderná byla i satira Ale vážně bych tě musel zabít, která střídá řadu poloh a nálad, aby skončila v břitkém a skrze údernou pointu takřka odzbrojujícím finále. Hůře dopadly okázaleji a dramatičtěji klenuté filmy, které jako by neměly o čem vyprávět a ústřední premisu začaly po chvíli nepříjemně ředit. To je případ francouzské komedie o nevydařeném hereckém konkurzu Miranda a Ferdinand nebo stroze statického snímku Povstaň, Kinshaso, příběhu desetiletého chlapce, který se velmi svérázně protlouká metropolí konžské Kinshasy.

S úzce vyměřeným časem ve finále nejlépe naložili Belgičané. Čtrnáctiminutový snímek Naruby je výtečně využitý prostor, který charakterizuje jak přesný temporytmus, tak pevný a v mnoha ohledech promyšlený vizuální koncept. Svět lidí s Downovým syndromem je světem architektonické extravagance, roztomilých zmatků a nedorozumění. Jednoho dne se do této společnosti narodí chlapec, který se liší svou normalitou. Takto „nemocný“ chlapec je ve společnosti osamělý, ale díky své vrozené vadě dokáže konat neobyčejné věci. Snímek charakterizuje jemný humor a citlivá práce s nadsázkou. Režisér Peter Ghesquière chytře využívá filmové zkratky a postavy vypravěče, aniž by výsledek redukoval na mozaiku úsměvných obrazů či manýristických atrakcí ze světa převráceného naruby.

Zajímavým příspěvkem je i nizozemský film Muž, který spadl z nebe. Kafkovsky laděný příběh o manželském páru, na jejichž pozemek jednoho krásného dne spadne z oblohy neznámý muž, sází na syrovou atmosféru, a to skrze ruční kameru, desaturovaný obraz a minimum dialogů. Na krátké ploše a velmi úspornými prostředky rozehrává temný portrét postaršího páru, který prochází velmi specifickou zkouškou lidskosti a vzájemné loajality.

Info

13. Festival krátkých filmů Praha
17. - 21. ledna 2018
kina Světozor, Pilotů, Aero a Bio Oko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace