Festival krátkých filmů Praha: soutěž jako gesto podpory

Oblíbené Shorty jsou zpět a letos ještě bohatší než dřív: česká soutěž, virtuální realita i novinka Davida O'Reillyho (titulní foto). S programovým ředitelem Karlem Spěšným jsme se bavili o tom, čím je letošní rok jiný – a silný.

Jaké ambice má Festival krátkých filmů Praha z hlediska české scény filmových přehlídek?
Předmětem našeho zájmu je trochu specifická část světové filmové tvorby, která se ve zdejších kinech nebo televizích moc často neobjevuje. Takže naší ambicí je poskytnout divákům unikátní možnost užít si tyhle jedinečné filmy a zároveň vybírat z nich ty, které jsou aktuálně úplně nejzajímavější.

Není omezení na krátký film pro dramaturgii festivalu příliš svazující?
Ještě bych doplnil, že se dobrovolně omezujeme na krátké hrané filmy. Stranou necháváme dokumenty a animaci, které se mohou objevit jen v programu Labo, v němž mohou diváci najít takové ty hybridní a experimentující formy. Svazující by bylo omezení tematické, teritoriální nebo žánrové. Ale protože jsme jinak otevření úplně všem formám přístupů a námětů, nemíváme pocit omezeného výběru. Spíš nám bývá líto, kolik zajímavých filmů se do programu nevešlo.

Jaká kritéria jsou tedy důležitá?
Teď to asi bude znít trochu divně, ale nejspíš bych to, co nás zajímá, a co hledáme, pojmenoval jako vypravěčskou inteligenci. S ní souvisí i vědomí faktu, že krátký formát funguje jinak než ten celovečerní, má jiná úskalí a jiné zbraně, s nimiž je třeba hrát. Není pro nás důležité, jestli má film zásadní téma, ale jestli nás dokáže zaujmout třeba pro naprostou banalitu. Baví nás, když má film svůj osobitý styl a nějaký vlastní svět. Baví nás takové ty „skutečné“ krátké filmy, které by vzhledem ke svému tématu nebo formě jako celovečerní buď ani vzniknout nemohly, nebo by se tak naředily, že by ztratily půvab.

Letos jste se kromě již tradiční mezinárodní soutěže rozhodli i pro soutěž českých krátkých filmů. Co vás k tomu vedlo?
Jedním z důvodů, proč tenhle festival vznikl, byla snaha ukázat českým začínajícím filmařům, že třeba než za několik let natočí svůj skvělý, zralý a dechberoucí celovečerák, můžou si v klidu tříbit svoji osobitost a vyzkoušet různé věci v krátkém filmu, s nímž třeba uspějí na festivalech a získají i nějaká ocenění. Což je nejen trénink, ale může jim to hodně pomoci při získávání peněz nebo koproducentů. Takže soutěž pro domácí tvůrce je míněna jako gesto podpory jejich tvorby. Prostě chceme, aby i u nás filmaři po škole točili filmy a snažili se na sobě pracovat. Nemám dojem, že by pro většinu z nich trocha tréninku a snaha najít nějaké originálnější formáty vyprávění byly vyloženě ztrátou času.

Hodně programových bloků si letos pohrává s moderními technologiemi, budoucností a virtuální realitou. Náhoda? Záměr?
Prostě žijeme v takovém světě a hodně krátkých filmů logicky pracuje s tématy souvisejícími s moderními technologiemi, jejich vlivem na naše životy, potenciálem a riziky. Některé si z nich utahují, jiné fabulují, co by nás mohlo potkat, a najdou se i takové, které třeba zkusily využít prostředí sociálních sítí nebo SMS zpráv k odvyprávění celých příběhů. Krátké filmy se k takovýmhle pokusům a hrám hodí úplně ideálně. Tak jsme se letos rozhodli dát dohromady ty nejzajímavější z poslední doby a vytvořit tyhle programy.

A co se týká naší nové programové sekce věnované projektům pracujícím s koncepty virtuální a augmentované reality, evidentně jsem se dostali do fáze, kdy možnosti technologie dozrály do té míry, že začaly být relevantní formou pro filmaře a audiovizuální umělce, aby vytvořili něco úplně nového, co se vymyká všemu, co zatím známe. A i tady opět platí, že krátkometrážní formát je pro hledání a zkoušení ideální. Tahle sekce kupodivu není taková avantgarda, jak by se možná mohlo zdát. Svoje VR programy už mají i docela „kamenné“ festivaly jako Cannes nebo Benátky. Takže jen držíme krok a chceme zprostředkovat, co zajímavého se ve světě děje a co by měli začít brát vážně diváci i filmaři.

U jakého filmu nebo bloku filmů jste nejvíce hrdí, že ho budete moci představit?
Nevím, co říct dřív a chtěl bych zmínit vlastně každý z programů, protože to tak vážně je. Ale budiž. Určitě je třeba v mezinárodní soutěži hned několik filmů, do kterých jsme se úplně zamilovali a u některých nám trvalo docela i dlouho než jsme je získali. Za všechny můžu jmenovat třeba A tak jsme daly zlaté rybky do bazénu nebo Muž, který spadl z nebe. A pak samozřejmě náš VR program, který byl pro nás samotné naprosté zjevení a dal nám hrozně moc zabrat.

Co třeba klipy a reklamy?
Hodně se prosazuje trend „kreativních obsahů“, vlastně autorských krátkých filmů, jež nahrazují klasické reklamy. Dokonalým příkladem je třeba Wes Anderson, jehož krátké filmy pro značky jsou stejně skvělé, autorské a překvapující jako jeho standardní volná tvorba. Podobným směrem důrazu na kreativitu se vydala i dnes jedna z nejoceňovanějších a nejproslulejších produkčních společností na světě, londýnská Stink Films, pro niž pracuje třeba Ivan Zachariáš. To je ostatně další program, na který jsme moc hrdí. A co je možná nejzajímavější, tuhle společnost založil před dvaceti lety Čech Daniel Bermann. Ten bude projekci ve Velkém sále Světozoru také uvádět a komentovat, na což se moc těším.