Sex, krev a sci-fi a nad tím vším Svět zítřka

Krátkých filmů najdete na internetu, že byste už nikdy nemuseli dělat nic jiného, než se na ně do konce života koukat. A mraky z nich jsou nepochybně lepší než cokoliv, čím mohli pořadatelé Festivalu krátkých filmů Praha naplnit svůj program (který navíc najdete z velké části rovněž ke zhlédnutí zdarma). To je statisticky těžko zpochybnitelné. Přesto se každoročně najde dost diváků, kteří zamíří do pražského Světozoru i spřízněných kin.

Co je táhne? Češi jako takoví sice kinosály navštěvují celkem svátečně, průměrně jednou ročně, když však vezmeme v potaz pouze Prahu, posuneme se na jiná čísla a do jiného světa. Předně malá kina se tu stala oblíbeným útočištěm sama o sobě a v baru Bia Oko, Aera či v kavárně Světozoru je jen málokdy prázdno, i když se zrovna nepromítá. Diváky tak do těchto kin není třeba dostávat, už zde jsou a jen je potřeba promítnout něco, co by jim stálo za opuštění vyhřáté židle v předsálí. Což samozřejmě platí s nadsázkou, rozhodně ale můžeme tvrdit, že komunita festivalových diváků v Praze roste.

Z kontextu vět pronášených po zahajovacím ceremoniálu pak bylo jasné, že pro málokoho jde o první ročník. Pomlouvalo se tradiční vystoupení Simony Babčákové s tím, jak moc se podobalo tomu minulému a předminulému, délka a typ vybraných snímků se hodnotily v porovnání s tím, jak tomu bylo vloni. Lidé se tedy vracejí, což je vždy zásadní a Festivalu krátkých filmů se v tomhle ohledu během deseti předchozích ročníků podařilo vybudovat tradici.

Co se týče letošní nabídky, pochvalu si předně zaslouží vybrané sekce. Brutal Relax nabídl krváky, jež jsou samozřejmě divácky velmi vděčné, v Čechách máme ostatně silnou skupinu hororových fanoušků a Festival otrlého diváka je příběh sám o sobě. Svět zítřka věnující se sci-fi žánru si také jistě našel příznivce. A výzva Let's Talk About Sex bude vždycky někoho zajímat. Stejně jako sekce českých filmů, zvlášť když mnoho z návštěvníků patřilo mezi amatérské filmaře a zajímalo je určitě, co dělají jejich vrstevníci. Fokus Pobaltí, experimenty, dílo Christophera Doylea... Vždy promyšlené náměty, jež souvisí se současným děním ve světě kinematografie.

Co se však kvality jednotlivých snímků týče, byla velmi proměnlivá, pohybující se spíš okolo průměru. Největší kusé lákadlo byl asi domácí Furiant Ondřeje Hudečka, který se ve stejném termínu účastnil Sundance a poslední půlrok se o něm mluví jako o zjevení spasitele. Samotný snímek nakonec zaujme spíš „na naše poměry“, jak tomu bývá, rozhodně je ale dobře, že ho u nás mohla po delší době vidět široká veřejnost.

Obecně by se tedy chtělo říct, že zatímco náměty sekcí působily silně, kvalita jednotlivých děl v nich uvedených stagnovala. V každé části programu se ale naštěstí našel alespoň jeden kus, který celkový dojem zlepšil. A víc asi nemůžeme chtít, vzhledem ke kvantům existujících krátkých filmů není originalita a nápaditost samozřejmostí, s níž můžeme vždy počítat. A když chtějí pořadatelé nabízet tematicky spřízněné filmy, bude mezi nimi zákonitě i vata.

Nutno dodat, že ze zahajovacího večera čpěla jistá zahlcenost angličtinou, pouze dva snímky ze šesti mluvily jiným jazykem, program jako celek však tento dojem mírně napravil. Jako na každém správném festivalu pak bylo úplně jedno, kdo ho nakonec vyhrál, a že trojice filmů Podivíni (cena diváků), Jay (zvláštní uznání) a Poslouchej (hlavní cena) patří mezi průměr nabídky, nijak nevadí. Všechny tři vítězné snímky okamžitě převálcoval nový počin Dona Hertzfeldta Svět zítřka, jenž byl promítnut na úplný závěr a patřil k tomu nejlepšímu, co bylo k vidění.