Andrea Petrovičová | Články / Sloupky/Blogy | 08.12.2015
Zrazu som sa tam ocitla.
Cestu a pumpy si stále pamätám.
Nízke slnko nad plochou krajinou, poníky, a v Rotterdame sýto ružové pelikány, prístav, a roztavené svetlo na hladine, a všetko len na pár sekúnd pred očami, ale stále si to pamätám.
A z toho zvyšku musím odhrabať nánosy bahna.
Všetko sa to stalo v sobotu 21. 11. 2015.
Porcelánový zajac hovorí v noci z výkladu – kúp si ma, kúp si ma – ráno vpadol do ruky sám. Má trochu zlovestný pohľad.
Celý deň sme čakali na večer.
Som sa ponevierala po Tivoliveredenburgu, od skla ku sklu, pozerala na život pod nohami, za sebou. Niekam som prišla, potom odišla, všade bolo veľa ľudí, kam pred nimi odísť.... V sále Hertz ich bolo najskor málo, na pódiu krídlo v obložení plyšovej zveri a Charle-Magne. Čakala som, čo sa stane. A bolo to tak čarovné, tak jeho a svoje.
Šla som sa pomodliť k plagátom Sunn O))) a potom za Keijim. Ukázal mi iný svet, ťahy štetcom na rozpitom papieri, silu a krehkosť zároveň. Zostali len otlačky čierneho tela a striebristej hlavy v pohybe, trhané náčrtky, skice počutého.
A prišiel okamih, kedy som presne som vedela, kde musím stáť, aby som dostala, čo chcem a potrebujem. A čakala som. A čakala. A čakala. A verila, že príde. A dúfala, že príde, že sa hmla rozostúpi, že kozmický Ježiš zíde z nebies do sálu Ronda v sobotu 21. 11. o 23:15, že jeho lúče sa zabodnú, vyleptajú ohnivé čiary. Ak nie teraz, tak už nikdy inokedy.
A v jeden okamih som pochopila, že už nepríde.... Pália ma oči, nič nevidím...., bóžinku, nič nevidím...
A hovorím si: musíš vidieť, práve teraz musíš! Pretože aj tak je to tak nadpozemské, tak jedinečné, tak výnimočné!!! A práve teraz cítíš, ako Ti žiletka prerezáva bubienky, to máš odmenu za to čakanie, a aj tie slzy máš za odmenu.
Tak jo.
A potom som uz nič nechcela vnímať a mala som hneď odísť, aby ten pokrútený poklad zostal čistý, nepoškvrnený v pamäti.
A zostala som, Tivolivredenburg zalievalo bahno, celý Utrecht sa v ňom topil.
Cestu a pumpy si stále pamätám.
A zrazu som sa ocitla späť.
foto © Andrea Petrovičová
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.