Andrea Petrovičová | Články / Sloupky/Blogy | 08.12.2015
Zrazu som sa tam ocitla.
Cestu a pumpy si stále pamätám.
Nízke slnko nad plochou krajinou, poníky, a v Rotterdame sýto ružové pelikány, prístav, a roztavené svetlo na hladine, a všetko len na pár sekúnd pred očami, ale stále si to pamätám.
A z toho zvyšku musím odhrabať nánosy bahna.
Všetko sa to stalo v sobotu 21. 11. 2015.
Porcelánový zajac hovorí v noci z výkladu – kúp si ma, kúp si ma – ráno vpadol do ruky sám. Má trochu zlovestný pohľad.
Celý deň sme čakali na večer.
Som sa ponevierala po Tivoliveredenburgu, od skla ku sklu, pozerala na život pod nohami, za sebou. Niekam som prišla, potom odišla, všade bolo veľa ľudí, kam pred nimi odísť.... V sále Hertz ich bolo najskor málo, na pódiu krídlo v obložení plyšovej zveri a Charle-Magne. Čakala som, čo sa stane. A bolo to tak čarovné, tak jeho a svoje.
Šla som sa pomodliť k plagátom Sunn O))) a potom za Keijim. Ukázal mi iný svet, ťahy štetcom na rozpitom papieri, silu a krehkosť zároveň. Zostali len otlačky čierneho tela a striebristej hlavy v pohybe, trhané náčrtky, skice počutého.
A prišiel okamih, kedy som presne som vedela, kde musím stáť, aby som dostala, čo chcem a potrebujem. A čakala som. A čakala. A čakala. A verila, že príde. A dúfala, že príde, že sa hmla rozostúpi, že kozmický Ježiš zíde z nebies do sálu Ronda v sobotu 21. 11. o 23:15, že jeho lúče sa zabodnú, vyleptajú ohnivé čiary. Ak nie teraz, tak už nikdy inokedy.
A v jeden okamih som pochopila, že už nepríde.... Pália ma oči, nič nevidím...., bóžinku, nič nevidím...
A hovorím si: musíš vidieť, práve teraz musíš! Pretože aj tak je to tak nadpozemské, tak jedinečné, tak výnimočné!!! A práve teraz cítíš, ako Ti žiletka prerezáva bubienky, to máš odmenu za to čakanie, a aj tie slzy máš za odmenu.
Tak jo.
A potom som uz nič nechcela vnímať a mala som hneď odísť, aby ten pokrútený poklad zostal čistý, nepoškvrnený v pamäti.
A zostala som, Tivolivredenburg zalievalo bahno, celý Utrecht sa v ňom topil.
Cestu a pumpy si stále pamätám.
A zrazu som sa ocitla späť.
foto © Andrea Petrovičová
Michal Pařízek 10.01.2025
Tehdy jsme Jamese a spol. přemluvili, aby před setem s Lydií Lunch (v Praze se staví ve středu, mimochodem) dali ještě Gallon Drunk set...
redakce 10.01.2025
Ona zpívá: Ty píšeš básně, ale já pořádám večírky. Oni zase: My píšeme básně stejně dobře, jako děláme večírky.
redakce 09.01.2025
Romance pro nevšední den, duchovní písně ke konci světa, hledání hranic lidskosti. Ovšem o radost se podělíme.
redakce 08.01.2025
Někdo svět ztrácí, někdo nachází, všichni jsou plní radosti, nebo spíš věčného smutku. A všechny máme rádi, protože se v tom plácáme s nima.
redakce 07.01.2025
"Your natural state is threatening," říká ten, jehož hřeben umí 360°, ohledávání přirozeného stavu věcí se pak věnují i ornitoložky z Jižních Čech.
redakce 06.01.2025
"Anděli, řekni mi, že je to v pořádku," zpívá v písničce Angel nuevo a my bychom taky rádi řekli, že je to v pořádku, ale co my víme!
Michal Pařízek 27.12.2024
Vlastně jsem si myslel, že to tak dlouho není, dodnes si pamatuju, jak jsme se domlouvali se Zdeňkem Lichnovským. Bylo to u nás v kanclu, dělali jsme rozhovor u příležitosti…
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.