Jana Vondrušová | Články / Reporty | 07.12.2014
I přes pochmurné podzimní počasí, navíc v prostředí s podzimním názvem Kaštan, jsem si byla jistá, že nezáleží ani tolik na tom, kolik lidí přijde, koncert bude skvělý i tak. Klub sice není v centru města, ale příjemně překvapil a zapadá do škatulky komorních míst s příjemnou atmosférou, kterou si pochvalovali i muzikanti. Sál není velký, což intimnějším produkcím sedí a divák se cítí víc v kontaktu s umělcem.
Hned po příchodu hudebníků byste slyšeli spadnout špendlík, všichni čekali, co se bude dít. Eoinovy texty jsou velmi silné, mají myšlenku a nenechají posluchače chladnými. Když se mu během zpívání podíváte do očí, vidíte, jak písně prožívá a přenáší do nich osobní zkušenosti a zážitky. Z každého vystoupení si odnesete dojem, že muzikanti z kapely Bran, kteří Ira usazeného v Londýně na českých koncertech doprovázejí, jsou výborně sehraní, rozumí si i mimo světla jeviště a vzájemný vztah pak přenáší do hudební produkce.
Během večera zazněly písně napříč repertoárem, převážně z novějšího alba Acrobat, ale i pár starších skladeb z alba Exiles. Publikum se dočkalo i čtyř úplně nových, svižných kompozic, které se chystají na novou desku. Natáčení je v plánu příští rok, ale na detaily si musíme počkat. Velmi emotivním okamžikem bylo Eoinovo sólo v podobě Corners in the Rain, hrané na přání. Balada vznikla jako reakce na atmosféru v Norsku po útocích v roce 2011 a každému, kdo aspoň trochu ovládá angličtinu, běhá při jejím poslechu mráz po zádech.
Koncert ukázal, že ten, kdo opravdu umí, nepotřebuje speciální efekty ani kostýmy. Vystačí si se třemi nástroji, hlasem a texty, při nichž máte pocit, že zpívá o vás. Dostane se vám pod kůži a už tam zůstane.
J Eoin (irl) + Petr Tichý, Vojtěch Jindra
29. 11. 2014, Kaštan, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
