Jiří Mališ | Články / Reporty | 03.10.2017
Kodaňský Ideal Bar přivítal dvě nadějné dánské kapely - aarhusští Pala přivezli indie pop inspirovaný osmdesátkami a jako předskokani se představili místní St. Augustin. Materiálu k naposlouchání nebylo moc, obě skupiny mají pouze pět písní, a to se odrazilo v publiku. Nástup St. Augustin sklidil skromný potlesk, ale třímetrový odstup od pódia byl nevyřčeným pravidlem.
Kodaňští novicové si to nebrali osobně a v klidu odehráli půlhodinový set plný chytlavých skladeb, které připomněly indierockovou diskotéku. Frontmanka Sofie Augustinus zpívala o šílenství, smutku a nenaplněné lásce s nefalšovanou melancholií, chytlavé rytmy kytar a bicích diváky nutily pohupovat se do rytmu. Jako předkrm chutné, ale v růstu jim bude překážet podoba se zavedenými jmény jako Shy Shy Shy, kteří se stejným zvukem přišli před pár lety.
Hlavní kapela večera Pala nastoupila s daleko větší vervou. Něžná polovina obecenstva mohla oči nechat na stylově oblečených mladících ještě před nástupem zpěváka Sørena Ulsiga, jehož neodolatelné charisma sálalo na všechny strany. Ale možná bylo až zastrašující. Místo aby se všichni nahrnuli k pódiu, jakmile k tomu byli po první skladbě vyzváni, došlo pouze na střídmé kroky vpřed. Pala se během turné po Dánsku spoléhají na jediný vydaný singl Weekend Girl, který vytasili hned z kraje vystoupení. Vokál Ulsiga potvrdil podezření na podobu s postpunkovým hlasem Harryho McVeigha z White Lies, ale narozdíl od britského outfitu se mladým Dánům daří vliv osmdesátek kormidlovat do snesitelných vod. Inspirace ostrovní scénou byla znát i na jejich bohémském vystupování, jímž připomněli hipísáky z Peace. A ačkoliv většinu setu vyplnily neznámé skladby, na nudu nebylo ani pomyšlení. V písních o lásce v jednadvacátém století, kde není nouze o otevřené ne-vztahy, působil Ulsig jako důvěryhodný vypravěč. Se závěrem koncertu energie houstla, skladby se zrychlovaly a behěm závěrečného refrénu se Ulsig vydal na procházku po prázdném parketu v pokusu dostat se blíž k publiku.
Z hudebního hlediska šlo o skvělý večer a obě kapely dokázaly překvapit kvalitou i nadšením. To ale naprosto chybělo publiku, které jako by jen zpovzdálí skautovalo vycházející hvězdy, aby mohli o pár let později říct, že byli na jejich prvním kodaňském koncertu. V nadcházející festivalové sezoně to snad už bude lepší, Pala si totiž důrazně říkají o místo na příštím ročníku festivalu Roskilde.
Pala (dk) + St. Augustin (dk)
29. 9. 2017, Vega - Ideal Bar, Kodaň
foto: Daniel Aude
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.